Teorie
Tuková tkáň je tvořena adipocyty, buňkami specializovanými na uchovávání tuku. Tuková tkáň má mnoho důležitých funkcí – kromě zásobárny energie a tepelné izolace i tvarování povrchu těla, tlumení nárazů, produkce některých hormonů a v případě hnědé tukové tkáně i tvorba tepla.
Rozeznáváme dva typy tukové tkáně: hnědá tuková tkáň a bílá tuková tkáň. Hnědou tukovou tkáň nalezneme hlavně u novorozenců, kde tvoří až 5 % celkové hmotnosti. Nachází se v oblasti páteře, podél horní části míchy a směrem k ramenům. U dospělých jedinců ji lze nalézt v horní oblasti hrudi a krku, u obézních jedinců je však velmi zredukována nebo chybí úplně. Hnědá tuková tkáň je velmi prokrvená, tvoří se v ní teplo. Bílá tuková tkáň je tvořena tukovými buňkami s velkými tukovými kapénkami obklopenými prstencem cytoplazmy (tuková vakuola). Jádro je umístěno na periferii buňky. Ukládaný tuk je polotekuté konzistence. Tukové buňky bílé tukové tkáně patří k největším buňkám lidského těla, jejich velikost je průměrně 50 μm. U štíhlých jedinců zaujímá kolem 20 % tělesné hmotnosti, u obézních ale může tvořit až 50 % celkové váhy.
Jako tukové buňky se v lidském těle ukládají tuky přijaté z potravy nebo přebytek jednoduchých cukrů (i ovocné fruktózy), které se po strávení potravy uvolňují do krve a dopravují do různých částí těla. Ke vzniku tukových polštářků dochází tehdy, je-li energetický příjem vyšší než výdej.
Při hubnutí je nejlepší zapojit co nejvíce svalů, které pak spotřebovávají tuk rozpuštěný v krvi.
Zdroj: freedigitalphotos.net. Free picture.
Abychom se zbavili tukové buňky, je potřeba ji spálit ve svalové buňce. Dá se říct, že čím více svalů pracuje, tím více tuků se spaluje. Aby se v těle nastavil proces spalování tuku je potřeba z tuků, které jsou v lidském těle uloženy jako triglyceridy (skládají se z dlouhých řetězců uhlíků s vodíky na jednom konci propojené glycerolem) odstranit glycerol a zbylé mastné kyseliny spálit v tzv. krebsově cyklu. K tomuto procesu ale dojde až po 40 minuátách výkonu v aerobní zóně (až po 2 hodinách aerobiku, rychlé chůze, jízdy na kole, akvaaerobiku apod.), při nedostatku energie nebo při spalování tuků i sacharidů. Tedy, až tělo vyčerpá dostupné zdroje energie a musí „sáhnout“ do zásob tuků, které se následně přemění na energii.
Při spálení jednoho gramu glukózy získá lidské tělo energii 17 kilojoulů, což je přibližně energie potřebná k zvednutí 1700 kg závaží do výšky jednoho metru. Když však spálíme jeden gram tuku, vytvoříme energii 38 kilojoulů, což je více než dvakrát tolik v porovnání se spalováním cukru. Pokud nebudeme jíst, tak za 8 - 12 hodin spotřebujeme veškeré tělesné zásoby glykogenu, což je zdroj glukózy, a zbude nám jen tuk jako zdroj energie. U maratonských běžců, pokud nejí, dochází ke spotřebování veškerého glykogenu přibližně okolo 32. kilometru běhu. To se u nich projeví poměrně náhle vzniklou výraznou únavou.
Pokud jsou v činnosti svaly, používají ke své činnosti jako zdroj energie tuky, které do svalu přináší krev. Proto při cvičení břicha nehubne břicho, ale spaluje se tuk ze všech částí lidského organismu. Při cvičení břicha se posilují a zvětšují svaly, které pak mají větší spotřebu energie. Nejefektivnější proto je cvičit velké svaly, které mají velkou spotřebu energie. Pokud nám nějaký farmaceutický prostředek slibuje, že stačí vypít koktejl a nic nedělat, určitě účinkovat nebude. Existuje však řada farmaceutických prostředků, které při spotřebě energie svalů pomáhají.
