Teorie
Minerál (latinského minera - důl) čili nerost je prvek nebo stejnorodá chemická sloučenina, která je za normálních podmínek krystalická a která vznikla jako výsledek geologických procesů. Minerály tedy můžeme popsat chemickým vzorcem. V přírodě je známo přes 5 000 minerálů a každým rokem bývá objeveno kolem 50 dalších. Častý výskyt se dá přiřknout jen cca 300 minerálům a pro tvorbu hornin je významných jen několik desítek.
Klasifikace minerálů prošla dlouhým a komplikovaným vývojem. Proto se dnes používá několik mineralogických systémů. Nejpoužívanější jsou systémy založené na krystalochemickém principu. Takže třídění minerálů vychází z krystalové struktury a chemického složení. V této práci byl použit Strunzův mineralogický systém, podle kterého se minerály dělí do devíti mineralogických tříd: I. třída prvky, II. třída sulfidy, III. třída halogenidy, IV. třída oxidy a hydroxidy, V. třída uhličitany, dusičnany a boritany, VI. třída sírany, chromany, molybdenany a wolframany, VII. třída fosforečnany, arseničnany a vanadičnany, VIII. třída křemičitany a IX. třída organické minerály.
Hornina je heterogenní směs tvořená různými minerály, někdy i organickými složkami, vulkanickým sklem či kombinací těchto komponentů. Výjimku tvoří pouze monominerální horniny, které jsou tvořené pouze jedním minerálem (například hornina mramor je tvořena pouze minerálem kalcitem). Kus pevné horniny, surový i opracovaný, se obvykle nazývá kámen, kusová hornina jako materiál se nazývá kámen, kamení či kamenivo, výchoz nebo podloží z kompaktní horniny se nazývá skála, sypké a tekuté horniny mívají specifické názvy.