Teorie
Při recyklaci mobilních telefonů lze využít až 100 % materiálů pro výrobu nových produktů nebo energie. Podle statistik ročně vymění mobilní telefon asi 500 milionů lidí na celém světě. To představuje odpad odpovídající více než 30 tisícům tun plastů, 7,5 tisícům tun mědi, 500 tunám niklu, zinku a stříbra. Mobilní telefon se totiž skládá zhruba ze 49 % z plastů, 34 % železa, 15 % mědi a zbytek tvoří cín, zinek nebo drahé kovy jako zlato, stříbro a další látky. Pokud se starý mobilní telefon dostane do popelnice, dojde k zatížení životního prostředí mnoha látkami, s nimiž si příroda neumí poradit.
Elektronické součástky s velkým obsahem drahých kovů.
Zdroj: freedigitalphotos.net. Free picture.
Co tedy udělat s mobilním telefonem, který už dosloužil? Máte několik možností, jak s ním ekologicky naložit. Můžete ho odnést do sběrného dvora, který se specializuje i na sběr elektroodpadu, můžete ho odhodit do kontejneru na elektroodpad, odevzdat ho v rámci organizovaného svozu, který se v obcích pořádá většinou jednou do roka nebo odevzdat v prodejně, opravně nebo servisu.
Jak probíhá recyklace mobilního telefonu? Mobilní telefon je rozebrán na součástky, zrecyklováno je zhruba 80 % hmotnosti telefonu, zbylých 20 % jsou nerecyklovatelné plasty, které se využívají k výrobě energie. Jednotlivé díly se pak zpracovávají podle druhu. Dále využitelné materiály typu plast, sklo, hliník, apod jsou postoupeny dál k patřičným zpracovatelům.
Cenné kovy se nejčastěji nacházejí na tištěném spoji, kde se vše letuje cínem, dále obsahuje zinek, olovo, nikl, cenné kovy jako stříbro, palladium, zlato. Nejčastěji používaným způsobem seperace elektronických součástek je mechanické odstranění nebo tavení. Mechanické odstranění odděluje jednotlivé součástky (tranzistory, diody, rezistory, kondenzátory) ručně. Odstranění tavením používá teplotu kolem 400 °C, při které se postupně roztaví pájené spoje a uvolní se jednotlivé součástky. Když se elektronika odstraní, likvidují se i samotné desky. A to většinou drcením, popřípadě kryogenním drcením (prudké ochlazení). Následně dochází k separaci feromagnetických materiálů z této drti prostřednictvím magnetické separace, vibračním tříděním, gravitační úpravou či elektrostatickou separací apod. Drahé kovy se získávají extrakcí v tavenině olova, kyanidovým louhováním, sulfáto-nitrátovou cestou a elektrolýzou.
Významným materiálem získávaným při recyklaci je zlato, stříbro, nikl či měď. U všech těchto surovin se významným způsobem šetří náklady na jejich výrobu a těžbu. Získání mědi z recyklace je o 87 % méně energeticky náročné než její těžba. I u dalších materiálů je tato úspora velmi významná – ať už jde o hliník (95 %), plasty (okolo 80 %), či olovo (65 %). Nejinak tomu je i u zlata - zatímco klasickou těžbou zlata se dnes z jedné tuny horniny získá průměrně jeden až tři gramy zlata, tuna mobilních telefonů ukrývá až 300 gramů zlata.
