Teorie
Město Most bývalo perlou severních Čech s řadou architektonických a kulturních památek. Velkou ranou do života města byl objev ložisek uhlí, které sice zpočátku způsobilo jeho rozkvět, ale nakonec se stalo městu osudným. Komunisté zjistili, že pod městem leží uhlí za několik miliard korun. Neváhali historické město s významnou památkovou rezervací srovnat se zemí a postavit je v nové, panelákové podobě o kus dál. To se psal rok 1964 a demolice trvaly až do roku 1987.
Děkanský kostel na rytině z roku 1878.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Usnesením československé vlády č. 612 z 18. listopadu 1964 se jedinou zachovanou památkou v Mostě stal kostel Nanebevzetí Panny Marie. Z navržených jedenácti variant přesunu byla vybrána jako nejvhodnější, i když ne nejlevnější, varianta přesunutí kostela jako celku o několik set metrů dál do sousedství gotického kostela sv. Ducha a vedlejšího barokního špitálu. Tím ovšem došlo k oddělení kostela od samotného města koridorem dopravních a inženýrských sítí.
Kostel s ocelovou konstrukcí před přesunem.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Usnesením vlády ČSSR č. 48 ze 4. března 1970, které bylo vládou znovu potvrzeno usnesením č. 103 ze dne 12. května 1971, bylo rozhodnuto o záchraně kostela přesunem na základě Studie realizovatelnosti přesunu gotického kostela v Mostě, zpracované organizací českého ministerstva kultury Transfera n. p. Samotnému přesunu předcházel historický, geologický, fyzikálně-chemický a geofyzikální průzkum okolí samotného kostela i trasy přesunu. V roce 1972 byla rozebrána kostelní věž a započalo se se zabezpečovacími pracemi v interiéru, které spočívaly ve zpevnění klenby nástřikem a vyztužení objektu ocelovou příhradovou konstrukcí, která sevřela kostel uvnitř i zevně a umožnila rozložit celou váhu historického zdiva (9600 tun) na jednotlivé transportní vozíky. Obvod kostela jistil betonový věnec. Celková váha kostela nakonec činila 12 000 tun. Kolejiště bylo vždy budováno v délce 160 m a pak rozebráno a použito znovu celkem pětkrát. 53 transportních vozíků vyrobila Škoda Plzeň. A v neposlední řadě musely být zbudovány nové základy.
Kostel po přesunu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V polovině září 1975 byl kostel i s podzemní kryptou oddělen od základů a naložen na 53 podvozků. Průměrnou rychlostí 2,16 cm/min po 27 dnech doputoval na své současné místo, vzdálené od toho původního 841 metrů. Tato událost je zapsána v Guinessově knize rekordů jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích.
Následovalo zabezpečení stability stavby a její postupná renovace. Byla položena střecha, znovuvybudována věž a zrestaurován interiér, kde byla odstraněna nejen historizující výzdoba z 19. století, ale rovněž základní sakrální prvky, především pak hlavní barokní oltář. To vše i s úpravou okolí trvalo až do roku 1988, kdy byl kostel opět otevřen pro veřejnost. Kostel měl sloužit pouze jako výstavní a koncertní prostor. Byl opět vysvěcen v červnu 1993. Tím, že byl kostel posunut po obloukové dráze, posunula se i osa chrámu a církev se zdráhala kostel znovuvysvětit z toho důvodu, že oltář není podle tradice orientován na východ, nýbrž na jih.
