Nejstarší zpodobnění míry je asi délková míra na soše Gudey z Lagaše uložené ve sbírkách Louvru v Paříži, která zpodobňuje sumerského vládce v Uru, staré téměř pět tisíc let. Potřeby měření a vážení (které se dlouho uvádělo zvlášť) se postupně zvětšovaly, počet měřených veličin však rostl pomalu. Prvními měřenými veličinami byl čas, úhly, délka, plošný obsah a objem. Až na konci 17. století především díky fyzice začal růst počet měřených veličin. Na konci 18. století vznikl Metrický systém, které byl v průběhu 19. století zaváděn do praxe. V Čechách byl garantem Úřad pro míry, váhy a drahé kovy, který byl v roce 1960 začleněn do Úřadu pro normalizaci a měření, který se dnes jmenuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Při měření porovnáváme veličinu, jejíž číselnou hodnotu neznáme s jednotkou vhodnou pro měření této veličiny. Měřením fyzikální veličiny rozumíme určení její číselné hodnoty v daných jednotkách. Měření probíhá zpravidla ve třech etapách: příprava měření, vlastní měření a zpracování výsledků měření. Při měření se projevují chyby náhodné (způsobené např. špatným nastavením počátku měřidla či špatným úhlem pohledu na měřítku) a soustavné (způsobené použitím nesprávného měřidla, či vadným měřidlem, nesprávnou metodou apod.). Soustavné chyby můžeme vyloučit použitím různých metod a různých měřících přístrojů.
Vliv náhodných chyb se sníží opakovaným měřením. Při mnoha měřeních stejné veličiny se náhodné chyby vyrovnají. Z tohoto předpokladu vychází výpočet aritmetického průměru z naměřených hodnot x1 až xn veličiny x, který považujeme za její nejpravděpodobnější hodnotu
kde n je počet měření. Výsledky měření zaokrouhlujeme podle platných pravidel. Žádný konečný výsledek by obecně neměl být zapsán číslem s větším počtem platných míst, než měly výchozí údaje (měření).
Zjistíme odchylky Δn jednotlivých naměřených hodnot od průměru
Určíme směrodatnou odchylku (tzv. absolutní chybu)
Výsledný rozměr pak zapíšeme ve tvaru
Budeme–li třeba měřit rozměr d nějaké součástky, zapíšeme pak výsledek do tvaru d = (36,5 ± 0,3) mm. Znamená to, že tento rozměr jsme určily přibližně v rozmezí 36,2 mm až 36,8 mm.
Často je určení absolutní chyby nedostatečné. Jestliže změříme délku drátu 100,00 cm a průměr drátu 0,5 mm se stejnou absolutní chybou 0,1 mm, není průměr určen dostatečně přesně. O tom nás přesvědčí relativní chyba
