Kmitavý pohyb můžeme považovat za harmonický přibližně jen v krátkém časovém úseku. Po delším pozorování zjišťujeme, že amplituda kmitů se s časem zmenšuje až nakonec kmity zaniknou. Podobně jako u jiných pohybů projeví se působení odporových sil. Kmitání, které by probíhalo neomezeně dlouho beze změn své amplitudy, se nazývá kmitání netlumené. Ze zkušenosti však víme, že amplituda výchylky mnohých kmitavých pohybů se postupně zmenšuje, až kmitání zanikne. Probíhá kmitání tlumené.
Závislost okamživé výchylky na čase.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Příčinou tlumeného kmitání jsou síly, které vznikají v samotném oscilátoru (při deformaci pružných částí oscilátoru) nebo při styku s prostředím (odporová síla prostředí). V obou případech se část mechanické energie oscilátoru postupně mění ve vnitřní energii oscilátoru a prostředí, čímž se oscilátor i prostředí v jeho nejbližším okolí zahřívá. Kromě amplitudy se zmenšuje i perioda kmitání.
Kdybychom kmitající kuličku ponořili do různých prostředí, tak může dojít k aperiodickému přetlumenému pohybu (těleso nepřejde přes rovnovážnou polohu), kriticky tlumenému aperiodickému pohybu (těleso dojde do rovnovážné polohy) a tlumenému periodickému kmitavému pohybu. Tlumením se omezují nepříznivé účinky kmitavých pohybů, např. kol automobilů při jízdě na nerovném terénu – tlumiče pérování, ruček měřících přístrojů apod.
