Na rozdíl od tlakových níží jsou tlakové výše – anticyklony – oblastmi rozpadu atmosférických front. Vznikají ve studeném vzduchu po přechodu studené fronty. Ve svém vývoji procházejí obvykle stádiem vzniku, mohutnění, slábnutí a rozpadu. Stadium vzniku začíná prvními příznaky (růst tlaku vzduchu na přední a zadní straně hřebene vysokého tlaku) a končí objevením první uzavřené izobary na výškové synoptické mapě. Tím začíná mohutnění anticyklony, kdy v jejím středu roste atmosférický tlak a v okolí zesiluje anticyklonální cirkulace směrem ven z oblasti nejvyššího tlaku (na severní polokouli se proudění stáčí ve směru hodinových ručiček, na jižní polokouli opačně). Stadium mohutnění končí v okamžiku dosažení nejvyšší hodnoty tlaku vzduchu ve středu anticyklony. Ve třetím stadiu slábne anticyklonální cirkulace a na synoptické mapě klesá ve středu anticyklony atmosférický tlak. V tomo stadiu bývá anticyklona obvykle vysokým a málo pohyblivým tlakovým útvarem. Konečným stadiem vývoje anticyklony je její rozpad. Anticyklonální počasí je většinou pěkné. Snad jen na podzim může být doprovázeno inverzním počasím v nížinách. V létě poznáme anticyklonální počasí tak, že je pěkné počasí, bez většího množství vrstevnaté oblačnosti a bez srážek. Většinou pozorujeme téměř čistou oblohu, jen v poledních a odpoledních hodinách se objeví kupovitá oblačnost, která se k večeru opět rozpustí.
Neobvyklá anticyklona v jižní Austrálii, která má opačný směr rotace (ve směru hodinových ručiček), tlak v centrální oblasti byl naměřen 1031 hPa.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: NASA, MODIS Rapid Response Sysstem. Public domain.
Někdy může anticyklona zregenrovat a začít znovu mohutnět. Projevuje se to vzestupem tlaku vzduchu především ve středu anticyklony, zvětšením jejího rozsahu a oživením sestupných pohybů vzduchu v její centrální části.
