Teorie
Index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný zkratkou BMI (z anglického Body Mass Index) je číslo používané jako indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity, umožňující statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. Index se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky:
Pro výpočet ale můžeme použít řadu programů – např. www.vypocet.cz nebo pro děti www.vyzivadeti.cz.
BMI však neodráží zastoupení tuku v organizmu, tedy poměr tuku a beztukové tělesné hmoty. Může tak být špatně interpretován výsledek. Například u sportovce s velkým podílem svalové hmoty a tudíž větší hmotností nemůžeme mluvit o obezitě nebo nadváze i přesto, že jeho BMI je vyšší než fyziologické rozmezí. Naopak starší lidé s malým množstvím svalstva mohou být ze zdravotního hlediska obézní, přestože jejich BMI je řadí do kategorie ideální váhy. Hranice hodnot BMI se také liší pro různé rasy. Např. Asiaté používají o něco nižší hranice, za obézní se tam považují již lidé s BMI nad 27,5, jako ideální se stanoví BMI v rozmezí 18,5—23. Výpočet BMI pro konkrétního jednotlivce nelze proto brát jako absolutní ukazatel, spíše jen jako přibližné vodítko, které by mělo být použito jen jako jeden z více prostředků.
V populaci se objevují hodnoty indexu v rozmezí od přibližně 15 (závažná podvýživa) až přes 40 (morbidní obezita). Přesné hranice mezi jednotlivými kategoriemi (závažná podvýživa, podvýživa, optimální váha atd.) se mezi různými odborníky liší, ale všeobecně je BMI pod 18,5 považováno za podváhu, která může být příznakem nějaké poruchy stravování či jiného zdravotního problému, zatímco BMI nad 25 se považuje za nadváhu a nad 30 za příznak obezity. Tyto hranice platí pro dospělé starší 20 let.
Autorem vztahu pro BMI je belgický matematik a statistik Adolphe Quetelet, který založil a řídil Bruselskou Observatoř. Během své vědecké kariéry se zabýval řadou vědních disciplín – meteorologií, astronomií, matematikou, statistickou, demografií, sociologií, kriminalistikou a historií vědy. Jedním z nástrojů astronomie byly nově vybudované matematické obory – pravděpodobnost a statistika. Quetelet navrhl obě použít v sociálních vědách, jeho záměrem bylo zavést tzv. sociální fyziku. V letech 1830 až 1850 zavedl pojem index tělesné hmotnosti, který se někdy označuje jako Queteletův index.
Adolphe Quetelet.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Joseph-Arnold Demannez. Public domain.
Kromě BMI indexu se používají i další ukazatele, např. Brocův index, Rohrerův index nebo WHR index. Brocův index se udává ve dvou podobách. Buď pro ideální hmotnost
Ideální hmotnost = tělesná výška - 100
kde tělesná výška je v centimetrech. Tento index se v současnosti příliš nevyužívá, především z toho důvodu, že jej lze použít pouze pro osoby s tělesnou výškou v rozmezí 155 až 165 cm. Brocův index lze použít i obecně. Tento index předcházel BMI, je sice jednodušší, ale také méně přesný. Výsledek je v procentech.
Za ideální tělesnou hmotnost se pokládá Brocův index v rozmezí 90 – 110 %, nižší hodnoty korespondují s podváhou. Nadváha je při Brocově indexu nad 115 %.
Index tělesné plnosti nebo také Rohrerův index je vhodný pro použití v různých vývojových obdobích (např. v pubertě).
Normální rozmezí pro muže je mezi 1,2 a 1,4, pro ženy mezi 1,25 a 1,5.
WHR (waist to hip ratio) index je poměr pasu a boků. Obvod pasu se měří v polovině vzdálenosti mezi dolním okrajem žeber a hřebenem kosti kyčelní. U neobézních osob, především u žen, je místo měření snadno rozeznatelné jako nejužší místo na trupu. Obvod boků se měří v místě největšího vyklenutí hýždí.
Tento index dobře vyjadřuje rozložení tuku u různých jedinců. Za rizikové hodnoty jsou považovány výsledky nad 0,85 pro ženy a hodnoty nad 1,0 pro muže.
Jednoduchým způsobem, jak je možné posoudit míru ukládání tuku i jeho rozložení, je měření obvodu pasu. Normální hodnoty u žen jsou do 80 cm, u mužů do 94 cm. Při obvodu nad 80 cm u žen a nad 94 cm u mužů jde o nadváhu, resp. o mírně zvýšené zdravotní riziko. Za obezitu, resp. za vysoké zdravotní riziko je považován obvod pasu vyšší než 88 cm u žen a 102 cm u mužů. Jak určení indexu WHR, tak měření obvodu pasu umožňují odhadnout míru ukládání viscerálního tuku. Samotný obvod pasu, lépe koreluje s výskytem metabolických komplikací obezity.