Sv. Barbora, patronka všech horníků.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Teorie
Jedním z prvních bezpečnostních opatření v dolech byl Davyho kahan. V dolech často docházelo k výbuchu důlních plynů od zapálených kahanů. Proto se těžaři obrátili na anglického fyzika a chemika Huphryho Davyho s prosbou o pomoc. Davy uzavřel plamen olejového kahanu do drátěné sítě. Stejnou lampu si patentoval i George Stephenson. Poprvé byla Davyho lampa použita v roce 1816 na dole Hebburn Colliery.
Replika Davyho lampy, Důl Michal Ostrava.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Bezpečnost lampy byla zajištěna tím, že plamen nemohl zapálit výbušnou směs metanu a vzduchu mimo lampu, protože drátěné pletivo odnímalo teplo plamene - spaliny byly takto ochlazovány. Pokud metan pronikl do prostoru hoření prodloužil původní plamen, vytvořil modrou tzv. aureolu. To horníky upozornilo na přítomnost nebezpečného plynu. Později se odvodily stupnice pro měření výšky aureoly a tím i stanovení koncentrace metanu v ovzduší. Při nedostatku kyslíku v ovzduší tj. pod hranicí 17 % nebo při 5 – 6 % obsahu oxidu uhličitého lampa zhasla. Přes svou bezpečnost lampa měla řadu nevýhod. Světlo bylo tlumeno drátěnou síťkou a bylo velmi slabé. Vznikající saze zanášely očka a snižovaly odvod spalin, koroze narušovala jemnou síť oček, nevhodným zacházením docházelo k proražení sítka a z tohoto důvodu se lampa stala nebezpečnou.
V současné době se v českých dolech vynakládají značné finanční prostředky na zajištění bezpečnosti práce horníků – budují se klimatizace, účinné systémy odprášení, nejmodernější pracovní a ochranné pomůcky, indikační a detekční přístroje, sebezáchovné přístroje atd.
Největší důlní neštěstí se odehrálo v úterý 31. května 1892, kdy na dole Marie v Březových Horách došlo k požáru. Pravděpodobnou příčinou byl odhozený oharek knotu olejového kahanu, který zapadl do zásobníku pod náražím 29. patra. Ten byl ve dřevěné výztuži a snad v něm byla i koudel prosycená oleji a zbytky dřeva. Než byl požár ohlášen, tak se oheň i kouř rozšířili do prostor ostatních dolů – Ševčínského, Anenského, Prokopského a Vojtěšského. Celkem při požáru na Mariánském dole zahynulo 319 horníků, z dolů jich bylo zachráněno 517, z nichž 69 bylo vyvezeno v bezvědomí a zachráněno umělým dýcháním. Větší neštěstí byly na uhelných dolech v Belgii a ve Francii.
Vynášení obětí důlního neštěstí (dobová kresba).
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Josef Ulrich. Public domain.
Po požáru byly nalezeny psané poslední vůle a dopisy na rozloučenou třeba na krabicích od dynamitových náložek byl nalezen vzkaz pro manželku Fr. Soukupa: „prosím Vás kdo naleznete toto poslední psaní, odevzdejte ho mé milované manželce. Jsou to poslední slova, v kterých se loučím s mýma dětma a prosím je, aby se modlily, aby Bůh má provinění odpustil a aby na Boha nikdy nezapomínaly, tak jako já při poslední hodině. Přišli jsme k dílu, začali jsme dělat, přiběhli sem lidi, že se nemůžou dostat odtud, šli jsme, pokoušeli se dostat odtud. Nebylo to možné. Čekali jsme pomoc větrem z trubek, to by nás snad zachránilo. Nebyl nám sem puštěný. Pokud jsme mohli, tak jsme se modlili, když jsme zeslábli, tak jsme padali do hlubokého spánku věčnosti.“
