Věda a technika v pozadí
Portrét
Historie
V roce 1825 získal Louise Daguerre kontakt na penzionovaného důstojníka Nicéphora Niepce, který objevil heliogravuru, světlorytinu. Čtyři roky trvalo, než se oba domluvili na spolupráci. Pak sepsali společnou smlouvu a předali si výsledky svých prací. Jejich spolupráce netrvala dlouho. Niepce v roce 1833 zemřel. Daguerre v pokusech nepřestal. Náhoda tomu prý v roce 1835 chtěla, že se mu podařily první snímky. Málo osvícené nepovedené desky odložil do skříně s tím, že je za pár dní omyje a nachystá na další expozici. Když je ale po pár dnech vytáhl na sluneční světlo, zjistil, že obrázky jsou přirozené, ostré a na světle neměnné. Daguerre pátral po látce ve skříni, která to způsobila – byla to rtuť. Daguerre svůj vynález dále zdokonaloval – dokázal expozici zkráti z hodin na minuty, jako ustalovač použil v roce 1837 obyčejnou kuchyňskou sůl.
Boulevard de Temple vytvořený Daguerrem v roce 1838.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Teď nezbývalo nic jiného než vynález zpeněžit. Nebyl o něj zájem. Dagguerovou poslední nadějí byla Academie des Sciences. Ta ustavila komisi složenou z Francoise Araga, Jeana Biota a Alexandera Humboldta. Vynález prouzkoumali a ve zprávě ze dne 7. ledna 1839 doložili, že Daguerrův objev je nový a originální. Francouzská vláda se nabídla, že objev odkoupí. Každá částa byla vzhledem k tušené důležitosti objevu malá, proto Daguerre i syn Niecéphora Niepce dostali doživotní rentu. Daguerre byl navíc jmenován rytířem Čestné legie. Dne 19. srpna 1839 byl na slavnostním zasedání Academie des Sciences zveřejněn podrobný popis vynálezu s prohlášením, že tím je vynález daguerrotypie věnován celému světu.
Poprvé pojem fotografie použil John Herschel 14. března 1839, když na zasedání Royal Society četl svůj článek Note on the art of Photography, or The Application of the Chemical Rays of Light to the Purpose of Pictorial Representation.
Daguerrovu metodu zdokonalil William Fox Talbot v Anglii. Jeho metoda se nazývá calotypie a spočívá v tom, že se listy papíru potáhnout vrstvou chloridu stříbrného pro vytvoření okamžitého negativního obrazu, který pak může být použitý pro výrobu libovolného množství kopií. Talbot si svůj vynález v roce 1840 patentoval a tím značně omezil její používání. Později jeho proces zdokonalil George Eastman a ten je při vyvolávání klasických fotografií používán dodnes.
S principem barevné fotografie poprvé přišel 17. května 1861 James Clerk Maxwell. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky přes červený, zelený a modrý filtr. Každý černobílý snímek byl snímán přes příslušný barevný filtr. Metoda je velmi komplikovaná, proto se nepoužívala.
První barevná fotografie z roku 1861 – Stužka.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: James Clerk Maxwell. Public domain.
Na principu barevné fotografie, ať už pomocí subtraktivního nebo aditivního míchání barev, pracovala řada vynálezců. Mezi nimi např. Louis Ducos du Hauron, Adolf Miethe, Auguste a Louis Lumièrové atd. V roce 1884 George Eastman vyrobil první fotografický film. V roce 1888 uvedl první filmový fotoaparát pod obchodním názvem Kodak. Od roku 1935 byly na trhu i barevné filmy. V roce 1969 vynalezl George Elwood Smith a Willard Boyle snímače CCD a v dalším roce je zabudovali do fotoaparátu. Až v roce 1981 uvedla společnost Sony na trh první digitální fotoaparát.
Teorie
Portrét nebo obecně jakákoli fotografie (z řeckého fós – světlo a grafis – štětec) vzniká při reakci světla, tzv. expozici fotografie ve fotoaparátu. Na něm je buď automaticky nebo ručně nastaveno zaostření, rychlost závěrky, clona, ohnisková vzdálenost objektivu, citlivost média apod. Tyto parametry spolu nerozlučně souvisí, protože ovlivňují množství dopadajícího světla na záznamové médium.
Fotoaparáty rozdělujeme podle několika způsobů: podle světlocitlivé vrstvy (deskové, filmové, polaroidy, digitální) nebo podle konstrukce (dírková komora, desková komora, fotografická kamera, sklopný fotoaparát apod.)
