V parní turbíně se přeměňuje energie vodní páry v kinetickou energii oběžného kola. Vodní pára až o teplotě 500 °C se získává v parním kotli a přivede se do rozváděcího lopatkového ústrojí turbíny, v němž expanduje z vysokého tlaku a teploty na tlak a teplotu nižší, přičemž se její vnitřní energie projeví jako kinetická energie proudící páry. Působením páry na lopatky oběžného kola na rotoru koná pára mechanickou práci, která se spotřebuje např. k pohonu generátoru elektrického proudu. Aby přeměna vnitřní energie páry na mechanickou práci probíhala s velkou účinností, musí pára v turbíně expandovat postupně.
Parní turbína kolem roku 1905.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
První parní turbínou byla Heronova koule (aeolipila) a parní kolo italského inženýra Brancyho z roku 1629. Malá parní turbínka byla použita jako první zdroj energie u vozíku sestrojeného jezuitou Verbiestem, ředitelem pekingské hvězdárny a předveden čínskému císaři roku 1679.
První parní turbíny sestrojili téměř současně Gustaf de Laval a Charles Parsons. Laval představil svoji parní turbínu v roce 1883, vedl páru z parního kotle nátrubky, které se zvolna rozšiřují, proti lopatkám na oběžném kole. Měla jedno reakční oběžné kolo a pára byla rozváděna dvěma polokruhovitě zahnutými trubkami. V roce 1889 Laval sestrojil dokonalejší model s průměrem 15 cm a s 26 000 – 30 000 otáčkami za minutu. Počet otáček se musel zmenšovat velkými převody, přesnými ozubenými koly, které běžely v olejové lázni. Parsons svoji turbínu poprvé předvedl v roce 1884, vedl páru mezi lopatkami rozváděcího kola k lopatkám kola oběžného. Jeho turbína se otáčela 18 000krát za minutu. Odbornou veřejností jeho vynález nebyl přijat zrovna vřele. Nakonec i přes tyto všechny problémy se svou turbínou prorazil, v roce 1890 si Parsons založil vlastní firmu na výrobu turbín v Heatonu. Dodal parní turbínu pro elektrárnu v Chicagu, pro parník Turbinia apod. Vedle velké spotřeby páry byl vadou prvních parních turbín příliš velký počet otáček. Měly tedy opačnou vadu než první parní stroje.
Loď Turbinia.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Alfred John West. Public domain.
Historie tuzemských parních turbín se začala psát v roce 1900, kdy na Světovou výstavu v Paříži přijeli zástupci První brněnské strojírny, aby převzali zlatou medaili za svůj parní stroj s novou regulací Hugo Lentze. Generálnímu řediteli strojíren Ludwigu Lohnsteinovi a centrálnímu řediteli Augustu Hnevkovskému tam padl do oka jiný exponát – Parsonsova kondenzační turbína. Zástupci První brněnské strojírny zahájili rychlé jednání a 20. srpna 1901 podepsali licenční smlouvu s Parsonsem. Vznikla tak Rakouská paroturbínová společnost, která hodlala vyrábět turbíny pro Rakousko-Uhersko a Balkán. Českomoravská strojírna Breitfield Daněk převzala výrobu podle licence německé firmy Melms-Pfenninger. Také Škodovka hledala na začátku 20. století nové a perspektivní obory, které by doplnily převažující zbrojní produkci. Zástupci Škodovky se obrátili na francouzského profesora Auguste Rateaua a zahájili jednání o zakoupení licence. Škodovka postupně upustila od licence a začala vyvíjet vlastní parní turbíny. Jejich výroba je součástí výrobní náplně dodnes.
