Reaktivní motory jsou druhem pohonu, který je založený na třetím newtonově zákonu (akce a reakce). Akcí je síla, kterou trysky vypuzují plyny vzniklé spálením paliva. Reakcí je síla, která působí na motor a uvádí ho společně s letadlem do pohybu. Síla, kterou motor vyvíjí, se nazývá tah. Jeho velikost závisí na rychlosti, s jakou plyny motor opouští. Mezi základní typy reaktivních motorů patří proudový, dvouproudový, raketový, náporový, pulzační, hydroreaktivní, iontový a laserový.
Princip reaktivního motoru je známý od starověku. Funkční model pak zkonstruoval Isaac Newton v roce 1680. Šlo o samohybný parní vůz založený na principu tryskových motorů. Jeho účinnost byla sice velmi malá, ale velmi dobře sloužil k demonstraci třetího newtonova zákona.
První proudové motory se objevily ke konci druhé světové války. Do té doby se v letadlech používaly motory pístové. Ty však dovolovaly létat rychlostí jen 700 – 800 km/h a to bylo málo. Proudové motory zkonstruovaly v době druhé světové války jen tři země – Velká Británie, Německo a USA. Jejich letadla se pak svou rychlostí přiblížila rychlosti zvuku. Jednoproudový motor se skládá z generátoru plynu a trysky. Vzduch je nasáván vstupním ústrojím, pak je stlačen kompresorem a ve spalovací komoře je mu při konstantním tlaku dodána tepelná energie. Na rozváděcím kole turbíny je část tepelné a tlakové energie převedena na energii kinetickou. Proudící plyny předávají energii turbíně a ta pohání kompresor.
Jednoproudový motor Junkers Jumo 004.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor. Paul Hermans. Under Creative Commons.
Po druhé světové válce přešly letecké konstrukční firmy od proudového k dvouproudovému motoru (označuje se také jako turbydmychadlový), který dokáže udělit letadlu rychlost až 2 Mach. Základem motoru je generátor plynů, za kterým je umístěna turbína, která plynům odebírá část energie. Tu mění na mechanickou a přes hřídel pohání nízkotlaký kompresor, který stlačuje vzduch. Část vzduchu vstupuje do jádra motoru, kde je součástí spalování, zbývající část jádro obtéká. Oba proudy poté vystupují z motoru společnou nebo oddělenou reaktivní tryskou a vyvozují tah. V současnosti je zřejmě nejtěžším a nejvýkonnějším dvouproudovým motorem GE90-115B s hmotností přes 8 tun, který používá Boeing 777.
Proudové a dvouproudové motory používají jako okysličovadlo kyslík z ovzduší. Mohou se proto pohybovat pouze v zemské atmosféře. Proto se pro lety do vyšších vrstev atmosféry nebo do kosmu používají motory raketové. Jejich nevýhodou je velmi malá účinnost a nemožnost opakovaného použití. Kromě paliva si musí letoun sebou nést i okysličovadlo. Jako paliva se používají např. naftové produkty, vodík atd. Okysličovadlem je např. tekutý kyslík, fluór, kyselina dusičná a jiné látky bohaté na kyslík. U velkých raketových motorů shoří ve spalovací komoře za 1 s kapalné pohonné látky o hmotnosti až 2700 kg. Používají se k uvádění družic, kosmických sond a kosmických lodí na příslušnou trajektorii. Raketové motory na pevné palivo se skládají ze spalovací komory, uvnitř které hoří pevné pohonné hmoty. Tyto motory jsou konstrukčně jednoduché a provozně spolehlivé. Umožňují neustálou připravenost ke startu. Nedovolují však vícenásobný start. Raketové motory mají také význam pro vojenské účely. Dosahují účinnosti kolem 50 %.
