Jako první se do vzdáleného světa plynných obrů dostala sonda Pioneer 10, která byla vypuštěna 2. března 1972. Prolétla pásem planetek a 4. prosince 1973 proletěla kolem Jupiteru ve vzdálenosti 1 131 400 km, měřila magnetické pole, nabité částice a odvysílala 300 snímků oblačné vrstvy. Pravidelné spojení bylo ukončeno 31. března 1997, kdy se sonda nacházelo ve vzdálenosti 10 miliard km od Země. Poslední kontakt byl zaznamenán v roce 2003. Sonda míří ven ze sluneční soustavy, a proto nese pozlacenou plaketu s rozměry 229 × 152 mm, na které je znázorněna postava muže a ženy, tedy tvorů, kteří poselství vyslali, spolu s údaji, které mají pomoci případným nálezcům určit místo v galaxii, odkud byla sonda vyslána, a ukázat způsob života i myšlení lidí. Úspěšná mise měla pokračování. NASA vypustila 5. dubna 1973 sondu Pioneer 11. Proletěl kolem Jupiteru (3. prosince 1974), Saturnu (1. září 1979) a pokračoval dál ze sluneční soustavy. Nyní již putuje vesmírem jako mrtvé těleso. Spojení bylo ztraceno v listopadu 1995.
Dvě identické sondy Voyager 1 a Voyager 2 byly určeny k detailnímu průzkumu Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu a jejich měsíců. Z mysu Canaveral odstartoval Voyager 1 dne 5. září 1977 a Voyager 2 dne 20. srpna 1979. Kolem Jupiteru proletěl Voyager 1 v březnu 1979 ve vzdálenosti 280 000 km a kolem Saturnu v listopadu 1980. Voyager 2 proletěl kolem Jupiteru v červenci 1979 ve vzdálenosti 645 000 km, kolem Saturnu v srpnu 1981, kolem Uranu v lednu 1986 a kolem Neptunu v srpnu 1989. V dnešní době obě sondy pokračují ve svém letu za hranicí sluneční soustavy do hlubin vesmíru. Proto sebou nesou poselství pro mimozemské civilzace. Poselství je umístěno na vnější straně sondy a je složeno z pozlacené měděné desky a z hliníkového pozlaceného obalu. Pozlacená deska je vlastně gramofonová deska a uvnitř sondy je zařízení pro její přehrání. Na hliníkovém obalu je návod jak desku přehrát. Gramofonová deska obsahuje pozdravy z planety Země v 55 jazycích, 90 minut hudby různých žánrů, zvuky zvířat, techniky apod. Sonda Voyager 1 je dnes na hranici sluneční soustavy, téměř všechny přístroje má vypnuté až na detektor částic. Předpokládá se, že zdroje proudu vydrží až do roku 2025.
Sonda Galileo odstartovala 18. října 1989 s raketoplánem Atlantis a druhý den byla vypuštěna. Jejím cílem byl detailní průzkum galileovských měsíců Jupiteru. K urychlení využila gravitace Venuše (průlet 14. února 1990) a Země (průlet 9. prosince 1990), kdy snímkovala odvrácenou stranu Měsíce. Proletěla kolem planetky Gaspra (29. října 1991) a opět okolo Země (9. prosince 1992). V prosinci 1995 dorazila k Jupiteru. Při přiblížení k Jupiteru se z Galilea oddělila malá sonda s padákem, která vysílala naměřené údaje o vlastnostech jeho atmosféry hlavní sondě, která obíhala okolo planety. Ta pak vysílala naměřené údaje na Zem. Sonda navštívila čtyřikrát měsíc Europa, dvakrát Ganymedes a dvakrát Kallisto a Io, kolem kterého prolétla 7. prosince 1995 ve vzdálenosti jen 1 000 kilometrů a sledovala jeho vulkanickou činnost. Sonda objevila velmi řídkou atmosféru oxidu uhličitého, vodíku a kyslíku na Kallistu, vlastní magnetické pole na Ganymedu, rozsáhlé oceány kapalné vody pod ledovým příkrovem měsíce Europa, vodní páru v Jupiterově atmosféře, pozorovala bouřkové výboje a polární záře na Jupiteru. U sondy se objevila technická závada - neotevřela se velká parabolická anténa. Avšak po zvýšení citlivosti pozemních přijímacích stanic bylo množství přijímaných informací dostatečné. Sonda ukončila svou aktivitu 21. září 2003 pádem do atmosféry Jupiteru.
Sonda Cassini-Huygens byla postavena ve spolupráci americké NASA a evropské ESA. Odstartovala z floridského kosmodromu 15. října 1997. Jejím cílem byl výzkum Saturnu a jeho měsíce Titanu. Na palubě nesla v digitální podobě 616 400 podpisů pozemšťanů, které se vešly na jeden disk DVD. Na vnější straně disku je umístěna kresba projektu a 28 vlajek po obvodu, mezi nimiž nechybí ani česká. Sonda během letu využila gravitačního působení některých planet. K Saturnu dvojice Cassini-Huygens doletěla v létě 2004. Po příletu sonda prolétala okolo měsíce Phoebe. Zjistila, že toto malé těleso je složeno z kamení a ledu a podobá se spíš kometárnímu jádru. Sonda Huygens se od sondy Cassini oddělila na konci prvního oběhu. Ve výšce 1270 km vstoupil Huygens do atmosféry Titanu. Tření o atmosféru rozpálilo čelní štíty na teplotu 1800 °C a došlo k jejímu vypaření. Sondu chránila dva centimetry silná vrstva keramických uhlíkových dlaždic. Tepelný štít sondu chránil až do výšky 170 kilometrů nad povrchem měsíce. Sonda rychle zpomalovala, vystřelila padáky a zapnula přístroje. Data posílala mateřské lodi Cassini. Po dvou hodinách sestupu dopadla na Titan. Rychle se snažila získat co nejvíc dat. Její konec se totiž rychle blížil. Nejenom, že jí docházely baterie, ale Cassini zapadl za horizont a nemohl už přijímat od Huygense data. Huygens přistál 14. ledna 2005, let mu trval dvacet dní. Hlavním cílem Huygense byl výzkum atmosféry měsíce Titanu. Sonda Huygens zjistila, že na povrchu se válí chuchvalce metanové a ethanové mlhy, že povrch je tvořen vodním ledem smíchaným s uhlovodíky a nahrála zvuky větru. Mise sondy Cassini-Huygens se přiblížila ke svému konci 22. dubna 2017, kdy sonda proletěla nad Titanem ve vzdálenosti 979 km. Ten ji nasměroval blíž k Saturnu a umožnil jí tak proletět skrz několik prstenců. Posledním dnem existence sondy se pak stalo 15. září 2017. Sonda obdržela od řídícího střediska pokyny, aby se ponořila do hlubin Saturnovy atmosféry. Poslední vyslanou informací byly údaje o nižších vrstvách atmosféry Saturnu.
Americká sonda JUNO dorazila k Jupiteru v roce 2016. Nyní obíhá na velmi eliptické dráze. Původně zde měla zůstat krátkou dobu, ale kvůli podezření na poškození hlavního korekčního motoru tu zůstane po celou dobu. Technici nechtějí riskovat zážeh motoru, který by celou sondu mohl poškodit. Jejím úkolem je pořídit trojrozměrnou mapu složitého magnetického pole Jupiteru. To je zajímavé tím, že je to trojpól. Na severu je jeden kladný pól a na jižní polokouli jsou dva záporné póly. Navíc je magnetické pole rušeno Jupiterovými největšími měsíci. Družice objevila i polární záři.
Použité zdroje:
[1] GRYGAR, J. – ONDŘICH, D. Letošní pohled na vesmír vloni. Astropis, č. 119, roč. 2019, s. 6-11. ISSN 1211-0485.
[2] KOPECKÝ, V. Ledový svět Titanu. Mise Cassini-Huygens dva roky poté. Astropis, č. 2, roč. 2007, s. 20-25. ISSN 1211-0485.
[3] KOPECKÝ, V. Přistání na Titanu. Úspěch komsické mise Huygens. Astropis, č. 1, roč. 2005, s. 18-21. ISSN 1211-0485.
[4] VERFL, J. Cassini u Saturnu. Astropis, č. 3, roč. 2004, s. 18-21. ISSN 1211-0485.
[5] VERFL, J. – LAIFR, V. Jupiter po Galileovi. Astropis, Speciál, roč. 2003, s. 11-17. ISSN 1211-0485.
[6] VYSKOČIL, J. Voyagery – nejdelší cesta v historii lidstva. Astropis, 2013, č. 2, s. 6-10. ISSN 1211-0485.
