Ampér

Ampér je definovaný jako stálý elektrický proud, který při průchodu dvěma rovnoběžnými přímými vodiči nekonečné délky a zanedbatelného kruhového průřezu, umístěnými ve vakuu ve vzdálenosti 1 m od sebe, vyvolá sílu 2 ∙ 10–7 N působící na 1 m délky každého z obou vodičů.

Kelvin

Kelvin je definován jako 273,16tý díl termodynamické teploty trojného bodu vody. Od roku 1968 se u jednotky nepoužívá označení °. Dnes platná Mezinárodní teplotní stupnice ITS 90 byla přijata Mezinárodním výborem pro míry a váhy v roce 1989. Je definována pomocí 14 základních a 9 pomocných bodů a řady předpisů, jak přesně měřit teplotu mezi těmito body. Stupnice ITS 90 je s dnes dosažitelnou přesností shodná s termodynamickou stupnicí a slouží k její přesné realizaci.

Kandela

Za jednotku svítivosti navrhl v roce 1881 Violle svítivost 1 cm2 roztavené platiny při teplotě tuhnutí v kolmém směru k povrchu – tzv. Violleova jednotka. Jedna dvacetina této svítivosti se nazývala desetinná svíčka (bougie décimale). Pro praktická měření byla tato jednotka nepohodlná a nákladná. Harcourt v roce 1898 upravil pro praxi lampu určitých rozměrů, v níž hořel čistý pentan C5H12 tak, aby se její vodorovná svítivost co možná rovnala polovině Violleovy jednotky. Její desetina se nazývala mezinárodní svíčka a rovnala se velmi přibližně svíčce desetinné. Pro praktické potřeby byla pak stanovena svítivost vhodnými žárovkami při daném napětí.

V Německu se jako jednotka svítivosti používala Hefnerova svíčka (zkratka HK), která představovala svítivost malého kahánku s knotem napájeným isoamylacetátem. Takto realizovaný zdroj světla šel poměrně přesně kdekoli napodobit. V roce 1967 byla na XIII. Generální konferenci pro míry a váhy přijata nová jednotka – kandela a definována jako svítivost 1/600 000 m2 povrchu absolutně černého tělesa při teplotě tuhnutí platiny, při tlaku 101 325 Pa. Tato definice je založena na vyzařování světla podle Planckova zákona. Od roku 1979 je kandela definována jako svítivost monochromatického zdroje o frekvenci 540 ∙ 1012 Hz, jehož zářivost v daném směru činí 1/683 W na steradián.

Mol

Historie veličiny látkového množství začíná u Johna Daltona, který poprvé určoval relativní atomové hmotnosti prvků a Amedea Avogadra, který roku 1811 zavedl pojem molekula. Určení relativních atomových hmotností různých prvků nebylo jednoduché. Nejprve se relativní hmotnosti určovaly jako násobky hmotnosti vodíku, později kyslíku až v roce 1921 byla potřeba přesnější definice: atomová hmotnostní konstanta je 1/16 hmotnosti nuklidu 16O. Definice však nebyla ve fyzice a v chemii stejná. Chemici ji definovali na základě přírodní směsi kyslíku. Tato nejednotnost byla odstraněna roku 1961, kdy byla přijata společná atomová hmotnostní konstanta jako 1/12 hmotnosti nuklidu 12C. V návaznosti na relativní hmotnost látek vznikly pojmy grammolekula, kilogrammolekula, gramatom apod., ze kterých se pak vyvinul i pojem mol.


John  Dalton.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life].

Usnesením XIV. Generální konference pro váhy a míry z roku 1971 a 1980 je dnes mol definován jako látkové množství soustavy, která se skládá právě z tolika elementárních jedinců, kolik je atomů v 0,012 kg nuklidu uhlíku 126C.

Autor textu

Autor textu: 

Související vědci

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.