První kosmonaut
Další rána pro USA přišla pár let poté - první člověk ve vesmíru byl opět Rus. 12. dubna 1961 startoval Jurij Gagarin v raketě o hmotnosti pěti tun. To byla pro Ameriku ostuda. Jurij Gagarin oznamoval lidem v řídícím středisku, že start do vesmíru probíhá bez obtíží: „Všechno probíhá normálně. Cítím se výborně. Nálada dobrá, všechno v pořádku...“.
Jurij Gagarin.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Byla středa ráno 12. dubna 1961. Před necelým měsícem oslavil nadporučík sedmadvacáté narozeniny. A před několika dny ho velitelé vybrali k tomuto historickému letu. Když už seděl před startem v uzavřené kabině, signalizovala kontrolní žárovka závadu a technici museli znovu otevřít dveře, aby udělali ještě drobnou kontrolu - jeho to však z klidu nevyvedlo. Gagarin seděl v kabině na špici rakety R-7 vysoké 38 metrů. Před vypuštěním z ní vyhlížel jako ze střechy domu o dvanácti patrech. Kabina kosmické lodi Vostok 1 měla tvar koule o průměru 230 cm a hmotnosti 2,4 tuny, spolu s dalšími částmi vážila 4,7 tuny. Kosmonaut se tísnil v tak malém prostoru jako řidič osobního auta. Po několika desítkách sekund po startu začala Gagarina tlačit do křesla velká síla - přetížení, které znal z výcviku. Teď dokonce vážil čtyřikrát víc než normálně. Když se dostával na oběžnou dráhu, přetížení zmizelo a pociťoval beztíži - jakoby nic nevážil. Loď Vostok 1 se dostala na oběžnou dráhu okolo Země ve výšce 181 - 327 km. „Kontroloval jsem zařízení kosmické lodi, díval se okénky ven a zapisoval do palubního deníku,“ popisoval později své dojmy. „Na chvilku jsem zapomněl, v jakém stavu se nacházím a odložil tužku - okamžitě odplula.“ Práci neměl ve skutečnosti žádnou. Všechny operace obstaraly automaty, u kterých byly předem naprogramované jednotlivé úkony. Konstruktéři měli obavy, že mladí letci nejsou schopni svou loď bezchybně řídit. Po půldruhé hodině se začal chystat k přistání. To byla nejnebezpečnější část celého letu. Co když se třeba včas nezapálí brzdící motor? Anebo se utrhne tepelný štít, který má chránit kabinu před přehřátím během návratu atmosférou? Anebo se nerozvine padák? I když tohle všechno vyzkoušeli sovětští odborníci na předcházejících plavidlech se zvířaty, nevyslovené obavy měli snad všichni. Ve výšce 7 km se z kabiny vystřelilo křeslo s kosmonautem a pak se nad ním rozvinul padák. Gagarin dopadl na pole u vesnice Smelovka v Saratovské oblasti, několik desítek metrů od prudkého srázu do řeky Volhy. I v tom měl z pekla štěstí. Vojenský pilot - mimořádně povýšený na majora - se stal nejznámějším občanem planety Země, i když vykonal nejkratší let vesmírem, 108 minut.
SSSR se vydařila i další prvenství. 16. června 1963 byla na oběžnou dráhu vyslána Valentina Těreškovová. Důvody byly nejspíš politické, protože byl celý svět první ženou kosmonautkou šokován. 18. března 1965 vzlétla dvoučlenná posádka na Voschodu-2, jejímž úkolem byl výstup prvního člověka ve skafandru do kosmického prostoru.
Let Jurije Gagarina.
První astronaut
Současně se tím prohloubilo soupeření mezi Spojenými státy a Sovětským svazem: kdo pošle do kosmu víc a lepších družic, lidí a meziplanetárních sond, kdo vesmír ovládne.
Americký pilotovaný program začal balistickým letem v květnu 1961 v kabině Mercury. Také Američané vyslali do kosmu zvířata. V roce 1961 to byla opičák Ham. Raketou Redstone vyletěl výše a rychleji než bylo plánováno. Přistál do moře a do kabiny se mu začala valit voda. Záchranáři vytáhli prskajícího a poloutopeného šimpanze. Americký neúspěch se zlomil v době, kdy na prezidentské křeslo usedl J. F. Kennedy. Ihned požádal poradce, aby našli způsob, jak předstihnout Sověty. Von Braun navrhl let na Měsíc. Bylo to již v lednu 1959. Prezident J. F. Kennedy pronesl 25 května 1961 historický projev: "Ještě před koncem tohoto desetiletí musíme dokázat, aby člověk přistál na Měsíci a v pořádku se vrátil na Zemi."
John Glenn.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
„Když jsem vydržel čekat tři roky, počkám ještě několik dnů!“ Těmito slovy odmítl plukovník John Glenn návrh, aby ho někdo vystřídal v kabině Mercury 7 Fridenship. Původně měl první americký astronaut odstartovat na podzim 1961 - ve stejný rok jako Gagarin. Ale drobné závady kabiny a potom nepříznivé počasí způsobovaly, že start museli desetkrát odložit. Přitom Glenn už několikrát seděl ve své kabině. Teprve ve středu 20. února 1962 mohl jednačtyřicetiletý Glenn vyrazit z kosmodromu na mysu Canaveral na východním pobřeží Floridy do vesmíru. Třebaže byla jeho kabina ještě úspornější než Vostok, měl obkroužit Zemi třikrát. Zato ho nesvazovaly automaty jako sovětské kolegy, ale některé operace mohl sám řídit. Glenn pozoroval i fotografoval Zemi a své okolí. Najednou spatřil mračna zářících světlušek, které vířily okolo okének. Nikdo nevěděl, co to je. Teprve po několika letech se přišlo na to, že to byly zbytky ledu a zmrzlé zplodiny hoření. Když se kabina začala trochu kolébat, přešel astronaut na ruční řízení. Potom mu řídící středisko sdělilo strašnou zprávu: „Není vyloučeno, že štít, který má chránit kabinu při průletu atmosférou před vysokými teplotami, se z nějakých důvodů uvolnil - ale nevíme to přesně.“ Ovšem pokud by to byla pravda, Glenn se při návratu upeče a spadne jako placka. Těsně před návratem mu řídící středisko sdělilo své obavy. „Myslíme si, že můžeš přistávat s neodhozenými brzdícími raketami.“ Astronaut zůstal ledově klidný - přístroje, které sledovaly jeho stav, ukázaly, že jeho tep se nezměnil. Nic se nestalo - selhal kontrolní spínač, nikoliv upevnění ochranného štítu. John Glenn se stal hrdinou Spojených států. Glenn brzy opustil hvězdnou kariéru a pustil se na politickou dráhu. Probojoval se do Senátu, kde zasedal až do roku 1998. S kariérou se rozloučil okázale - podařilo se mu přesvědčit vedení americké kosmické agentury NASA, aby ho ještě jednou vyslala do vesmíru. Argumentoval: „Pořád pilotuji malé letadlo a mám jenom o čtyři kilogramy víc než v roce 1962!“. Ve svých sedmasedmdesáti letech strávil na přelomu října a listopadu 1998 John Glenn devět dnů na palubě raketoplánu Discovery.
John Glenn v kabině lodi Mercury.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: NASA. Public domain.
První taikonaut
Přesuňme se o více jak 30 let dopředu a do Číny, kde po prvním americkém astronautovi, ruském kosmonautovi vzlétl první čínský taikonaut (označení pochází ze slova Taikong – Thaj-kchung a znamená vesmír). Stalo se tak 15. října 2003 na kosmodromu Jiuquan (Ťiou šchüan, Pramen alkoholu). Kosmickou loď Shenzhou 5 (Šen-4ou, Božský koráb) vynesla raketa Changzheng (Čchang-čeng, Dlouhý pochod). První čínský taikonaut Yang Liwei (Jang Li-wei) strávil na oběžné dráze 21 hodin. Jeho úkolem bylo sledovat televizní přenosy, odpočívat, zrealizovat veřejný rozhovor s rodinou a s nejvýše postavenými politiky Číny. Pochutnával si na jídlech čínské kuchyně specielně připravených pro kosmické podmínky. Poté, co měkce přistál ve Vnitřním Mongolsku se stal národním hrdinou.
Použité zdroje:
[1] POLÁK, M. – LAIFR, V. První Číňan ve volném prostoru. Astropis, č. 4, roč. 2008, s. 33. ISSN 1211-0485.
