Přímo k planetkám bylo vypraveno jen několik sond, ale další sondy kolem planetek jen prolétly na cestě k jiným objektům sluneční soustavy.
Přistání na planetce
První sonda směřující k planetce byla sonda NEAR (z angl. Near Earth Asteroid Randezvous - Setkání s planetkou blízkou Zemi). Sonda odstartovala z floridského kosmodromu 7. února 1996. V červnu 1997 proletěla kolem planetky Mathilde, ale jejím cílem byla planetka Eros.
Zdroj: www.nasa.gov.
Sonda NEAR připravila svým tvůrcům nejednu horkou chvilku. Například se po jednom zážehu 20. prosince 1998 odmlčela. Už se zdálo, že je vše ztraceno, ale po sedmadvaceti hodinách sonda obnovila kontakt. Příčinou odmlky byla porucha softwaru na palubě. Počítači se zdálo, že se sonda chová podivně, tak se raději - z bezpečnostních důvodů - "uspal". Bez kontroly se pochopitelně choval ještě podivněji. Ztrácel orientaci, solární panely se odklonily od Slunce, anténa nesměřovala, kam by měla. Po osmi hodinách usilovné práce se podařilo NEAR stabilizovat a mise mohla pokračovat. Po zásahu ovšem zůstala sonda NEAR odkloněná od své původní dráhy asi o tři tisíce kilometrů. Další dva dny trvalo, než se ji podařilo vrátit na původní dráhu směřující k planetce. V tu chvíli bylo zřejmé, že ke kontaktu s planetkou Eros nedojde v původně plánovaný den. Kontakt se dokonce posunul o jeden rok: na 14. února 2000.
Během celého roku pak postupně klesala z původní výšky tři sta třicet kilometrů nad povrchem až na necelých pět kilometrů. Tehdy sonda prolétávala nad póly a zásobila Zemi nesčetným množstvím obrázků. Zachytila doslova každý čtvereční metr povrchu a přinesla řadu nových informací. 14. března 2000 byla sonda přejmenovaná na NEAR/Shoemaker a 12. února 2001 sonda na planetce 433 Eros přistála. Sonda NEAR zjistila, že povrch planetky je pokryt vrstvou úlomků hornin a kamenů. Tato vrstva dosahuje hloubky až devadesát metrů. Mezi nimi se objevují prohlubně, srázy a krátery široké až patnáct metrů. Eros byl za uplynulé čtyři a půl miliardy let neúprosně bombardovaný dalšími tělesy. Podle názoru astronomů byl kdysi dávno málem rozlomený. Není nemožné, že se odlomil od jiné, mnohem větší planetky.
Sbíráme vzorky
Japonská sonda Hayabusa dorazila v roce 2005 po více jak dvou letech cesty k planetce Itokawa. Sonda vysadila na povrch planetky malého robota pojmenovaného Minerva. Ten měl po povrchu hopsat a konat výzkum. Minerva ale díky slabé gravitaci asi odskočila do meziplanetárního prostoru. Samotná sonda Hayabusa provedla třikrát přiblížení k povrchu a nasála vzorky, které v roce 2007 poslala na Zem. K Zemi částečky doletěly v červenci 2010.
Americká sonda Dawn odstartovala 27. září 2007. Sonda měla iontové motory a byla poskládaná z hotových prvků určených pro jiné sondy nebo dokonce telekomunikační družice. Jejím cílem byla planetka Vesta, na jejíž oběžnou dráhu byla sonda navedena 15. července 2011. Zachycení se povedlo a sonda Dawn se stala první družicí tělesa v hlavním pásu planetek. Sonda po roce u Vesty přeletěla k trpasličí planetě Ceres, kde byla až do roku 2015.
V prosinci 2014 odstartovala již druhá japonská sonda Hayabusa 2 vyslaná k planetce Ryugu. K němu se sonda přiblížila na 55 km v roce 2019, vypustila kontejner Minerva se dvěma malými rovery. Je zajímavé, že rovery po planetce nejezdí, ale poskakují. To je díky nízké gravitaci. Každý skok trvá 15 minut do vzdálenosti 15 metrů. Úkolem malých roverů je sběr vzorků, které pak budou dopraveny v návratovém pouzdru zpět na Zemi. V únoru 2019 se Hayabusa 2 snesla těsně nad povrch planetky, vypálila do něj projektil a posbírala úlomky. V dubnu téhož roku sonda vypustila projektil plný trhaviny, která na povrchu planetky vybuchla a vytvořila kráter o průměru 10 m. Z okraje kráteru, kde výbuch odhalil spodní vrstvy hornin, sonda v červenci nabrala další vzorky. V listopadu Hayabusa 2 od planetky Ryugu odletěla. Koncem roku 2019 odhodila sonda nad Austrálií návratovou kapsli s posbíranými vzorky a zamířila k malé planetce 1998KY26 s průměrem 30 m, která je bohatá na vodu. K ní by měla dorazit až v roce 2031.
Cílem další sondy je planetka Bennu, která má sice v průměru jen 245 m, ale je potenciálně nebezpečná pro Zemi. Proto k ní NASA v roce 2018 vyslala sondu OSIRIS-REx. Sonda se usadila na oběžné dráze asi ve vzdálenosti 730 m. Zajímavý a překvapivý je povrch planetky, který tvoří různě velké kameny a regolit (prach a drobné kamínky). Na planetce se proto nepodařilo najít ani jedno místo s průměrem 50 m, které by bylo hladké a vhodné na přistání. Nakonec se sondě odběr zdařil a po dokončení vědeckých úkolů ho sonda dopraví zpět k Zemi.
Použité zdroje:
[1] HOUŠKA, L. Novinky z kosmonautiky. Astropis, č. 123, roč. 2020, s. 37-38. ISSN 1211-0485.
[2] HOUŠKA, L. Novinky z kosmonautiky. Astropis, č. 125, roč. 2020, s. 36-37. ISSN 1211-0485.
[3] PAUER, M. Svítání u Vesty. Astropis, č. 4, roč. 2011, s. 20-23. ISSN 1211-0485.
