Mezi polovinou 60. a 70. let zažil Měsíc neuvěřitelných 65 pilotovaných i nepilotovaných misí, které uskutečnili USA a Sovětský svaz. V současné době zažívá výzkum Měsíce nový boom především díky novým kosmickým velmocem – Japonsku, Číně a Indii.

Stát

Sonda

Rok vypuštění

Poznámka

Sondy Pioneer

1958 - 1959

Pioneer 4 obletěla Měsíc

Sondy Luna

1959 - 1970

série úspěšných i neúspěšných sond

Ranger 3 - 7

1962 - 1964

čtvrtý a pátý pokus byl úspěšný, Ranger 7 úspěšně vysílal televizní vysílání

Lunar Orbiter

1966 - 1967

pět sond získalo obrazový materiál pro přípravu přistání člověka na Měsíci

Surveyor

1966 - 1968

pět sond přistálo na měsíčním povrchu a studovalo vlastnosti měsíční půdy

Sondy Apollo

1967 - 1972

úkolem všech misí byla příprava a pak realizace přistání člověka na Měsíci

Zond

1968 - 1969

tři sondy oblétly Měsíc a vrátily se zpět na Zem

Galileo

1992

sonda pořídila snímky odvrácené strany Měsíce

Clementine

1994

detailně zmapovala povrch Měsíce

Lunar Prospector

1998

detailní průzkum Měsíce

Nozomi

1999

při gravitačních manévrech pořídila několik snímků

Cassini-Huygens

1999

při průletu pořídila snímky povrchu

SMART-1

2004

pořídila snímky povrchu v různých oborech

SELENE (Kaguya)

2007

pořídila snímky povrchu

Chang´e 1

2007

mapovala povrch

Chandrayaan 1

2008

provedla průzkum vyvrženého materiálu po impaktu

LRO

2009

(Lunar Reconnaissance Orbiter) studovala životní podmínky

Chang´e 2

2010

prozkoumala Sinus Iridum

Artemis P1 a P2

2011

 

Grail A a B

2011/2012

provedly výzkum vnitřní struktury a gravitačního pole

LADEE

2013

 

Chang´e 3

2013

vypustil lunární vozítko

Chang´e 5

2014

testovala návrat z Měsíce na Zem

Luna – první sovětské úspěchy

23. září 1958 úspěšně odstartoval první prototyp Luny, ale po 92 vteřinách se zřítil. Druhému prototypu 12. října 1958 po 100 sekundách vybuchla nosná raketa a třetímu prototypu 4. prosince 1958 po 245 sekundách také vybuchla nosná raketa. Sověti číslovali jen úspěšné sondy, proto jako Luna 1 je označována až ta čtvrtá v pořadí. Luna 1 odstartovala 2. ledna 1959 a proletěla kolem Měsíce.


Luna 1.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Luna 2 dne 13. září 1959 dopadla na měsíční povrch v blízkosti Moře jasu. Luna 3 dne 7. října 1959 poprvé ukázala odvrácenou stranu Měsíce, kamery pracovaly 40 minut. Luna 9 v roce 1965 měkce přistála poblíž kráteru Cavalerius. Luny 10, 11 a 12 se staly umělými družicemi Měsíce. Luna 13 přistála na Měsíci. Úkolem Luny 15 bylo přistát na Měsíci, sebrat vzorky a odletět zpět na Zemi. Po 52 obletech Měsíce havarovala při přistání. Luna 16 byla vypuštěna 12. září 1970. Pomocí automatu nabrala měsíční horniny a dopravila je na Zemi. Luna 17 odstartovala z Bajkonuru 10. listopadu 1970. Nesla automat Lunochod 1, který byl vypuštěn 17. listopadu 1970. Během svého působení (10,5 měsíce) ujelo vozítko vzdálenost 10 540 m a předalo 20 000 fotografií a 25 chemických rozborů. Program měl pokračování ve vozítku Lunochod 2, který vysadila sonda Luna 21 dne 15. ledna 1973 u jižního okrajového valu kráteru Le Monnier na západním okraji pohoří Montes Taurus. Lunochod 2 pracoval 4,5 měsíce, pořídil kolem 80 000 snímků a ujel 37 km. Lunochod 3 se na Měsíc nikdy nedostal a je umístěn v Lavočkinově muzeu v Chimki.


Lunochod 3 v lavočkinově muzeu.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

USA navázala na Sovětský svaz velmi úspěšným projektem Apollo. Pak na víc jak dvacet let Měsíc osiřel než se dočkal nových návštěvníků v podobě sond a vozítek.

NASA a ESA pokračují ve výzkumu

Americká sonda Clementine dokonale zmapovala v roce 1994 v různých oborech spektra celý povrch Měsíce. Objevila nové impaktní struktury a zmapovala oblasti kolem pólů. Přesné údaje z Clementine potvrdily existenci největšího kráteru v celé sluneční soustavě na odvrácené straně Měsíce - South pole-Aitken (průměr 2 600 km, hloubka až 12 km).


Clementine.
Zdroj: www.nasa.gov.

Sonda Lunar Prospector odstartovala 7. ledna 1998. Jejím úkolem byl průzkum Měsíce. Po šesti minutách po startu se ocitla na parkovací dráze ve výšce 200 km. Po ukončení 3/4 oběhu se zapálil další stupeň, jenž nasměroval sondu k 105 hodin trvající cestě k Měsíci. Nesla sebou alfa, gama a neutronové spektrometry, magnetometr. Sonda potvrdila přítomnost vodního ledu ve vrchní vrstvě v polárních oblastech Měsíce. I přestože sondě zbývalo dost paliva, aby mohla pracovat ještě dalších 8 měsíců, řídící centrum se rozhodlo, že tuto misi zakončí efektním experimentem - dopadem do nepojmenovaného kráteru u jižního pólu Měsíce. Vědci vypočítali, že náraz sondy s hmotností 160 kg vymrští obrovskou fontánu 18 kg měsíčního prachu a vodní páry, která by mohla být detekována i ze Země. Sonda dopadla 31. července 1999 rychlostí 1,7 km s-1 do dna jednoho z kráterů na jižním pólu Měsíce. Dopad sledovalo dvacet velkých teleskopů na Havajských a Kanárských ostrovech, HST a SWAS (Submilimeter Wave Astronomy Satelite). Ani jeden z přístrojů nezaznamenal nic mimořádného, což bylo způsobeno špatnou geometrií systému Země-Měsíc (librace vychýlila místo dopadu 3° mimo dosah) a nejšťastnější nebyla ani koordinace dalekohledů...

Evropská sonda SMART1 od roku 2004 obíhala okolo Měsíce. Jejím úkolem bylo pořídit snímky Měsíce s rozlišením zhruba stovky metrů. Většinu snímků pořídila z oblasti kolmo pod sebou. Po zpracování všech snímků je k dispozici velmi podrobná mapa Měsíce složená z multispektrálních snímků. Sonda zanikla 3. září 2006 řízeným dopadem na povrch Měsíce. Sonda potvrdila existenci míst blízko pólů, která jsou celý rok osvětlena Sluncem. Tato místa mohou být v budoucnosti osídlena lidmi.


Lunar Reconnaissance Orbiter.
Zroj: www.nasa.gov.

NASA vyslala 18. června 2009 další sondu k Měsíci. Sonda nese označení Lunar Reconnaissance Orbiter a po pěti dnech zakotvila na kruhové polární dráze u Měsíce. Jejím hlavním úkolem je studium životních podmínek na Měsíci – přítomnost vody, pořízení podrobných topografických map, mapování radiačního pozadí apod. Na snímcích s vysokým rozlišením je možné rozeznat detaily menší než jeden metr. Sonda vypustila malou sondu LCROSS, která směrem ke kráteru Cabeus vypustila projektil Centaur, který vyhloubil 20 metrů hlubokou díru. Sonda LCROSS pořídila záznam dopadu, data vyslala sondě Lunar Reconnaissance Orbiter a o šest minut později se také zřítila do kráteru Cabeus.

10. září 2011 byla vypuštěná zatím poslední sonda NASA k Měsíci. Jedná se o dva přístroje Ebb a Flow pod společným označením GRAIL (Gravity Recovery an Interior Laboratory). Jejich úkolem byl výzkum vnitřní struktury Měsíce a jeho gravitačního pole. Obě sondy měřily přesně svou vzájemnou vzdálenost, z odchylek od teoretických drah se pak dá určit tvar gravitačního pole. Obě sondy pracovaly téměř jeden rok. Pak byla jejich výška snížena natolik, že narazily na povrch.

Východní nováčci

Japonská vesmírná agentura JAXA vyslala 14. září 2007 sondu Kaguya (Princezna z Měsíce) k Měsíci. Sonda se také označuje SELENE (SELenological and ENgineering Explorer). Úkolem sondy bylo pořídit záběry povrchu a panoramatických snímků se Zemí v pozadí ve vysokém rozlišení. 10. června 2009 došlo k řízenému nárazu sondy do Měsíce na jeho přivrácené straně.

14. listopadu 2008 vyslala indická měsíční sonda Chandrayaan-1 těleso, které do něj tvrdě narazilo a způsobilo vyvržení materiálu. Ten pak sonda Chandrayaan na oběžné dráze zkoumala. Vše probíhalo bez problémů až do konce listopadu 2009, kdy postupně sonda ohlásila zvýšení teploty a selhání senzorů pro určení orientace sondy. 29. srpna 2009 se sonda odmlčela.

24. října 2007 z čínského kosmodromu Xichang (Si-čchang) odstartovala raketa s první čínskou měsíční sondou Chang´e 1 (čchang E). Na oběžnou dráhu Měsíce vstoupila 5. listopadu. Sonda je prvním krokem v čínském lunárním programu, který začal už v roce 1994. Sonda má čtyři hlavní úkoly: získat trojrozměrný obraz měsíčního povrchu, zmapovat rozmístění a množství chemických prvků a užitečných surovin na povrchu Měsíce, zkoumat zvláštnosti měsíčního regolitu a povrchové prachové vrstvy a zkoumat vesmírné prostředí v okolí soustavy Země – Měsíc. Sonda Chang´e 1 sloužila o půl roku déle než bylo plánováno. V březnu 2009 řízeně dopadla na povrch Měsíce. 1. října 2010 odstartovala druhá čísnká sonda k Měsíci. Sonda je velmi podobná té předchozí, protože se jedná o její záložní kopii. Na palubě nese stejné typy přístrojů jako Chang´e 1, ale daleko modernější. Úkolem sondy je detailní průzkum Sinus Iridum (Záliv duhy), kde v další misi přistál první čínský lunochod. Ostatní úkoly sondy jsou stejné. 14. prosince 2013 sjelo z čínské sondy Chang´e 3 lunární vozítko s názvem Nefritový zajíc. Na vozítku se druhý lunární den zasekl sluneční panel, který chrání citlivou elektroniku. V říjnu 2014 vyslala Čína další misi Čchang-e 5T k Měsíci. Jejím úkolem bylo provést oblet Měsíce a vydat se zpět k Zemi. Tu sonda jednou obkroužila, aby se zpomalila a pak úspěšně přistála v oblasti Vnitřního Mongolska. Tato testovací mise pravděpodobně předchází vynechané misi Čchang-e 4, která je plánovaná na rok 2017, jejímž úkolem bude dopravit vzorky měsíční horniny na Zem. 

Autor textu

Autor textu: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.