Poprvé se zaměřila na výzkum slunenčího větru sovětská sonda Luna 1 v roce 1959. Pak už ve výzkumu pokračovala převážně NASA.
Stát |
Název sondy |
Datum vypuštění |
Úkol |
---|---|---|---|
Helios A a B |
1974 - 1985 |
sledovala sluneční vítr, magnetické a elektrické pole, kosmické záření |
|
ISEE-3 |
1978 - 1982 |
monitorování Slunce |
|
Ulysses |
1994 - 1995 |
výzkum polárních oblastí Slunce |
|
WIND |
1994 |
průzkum slunečního větru |
|
SOHO |
1996 |
monitorování Slunce, především slunečních skvrn |
|
ACE |
1997 |
průzkum slunečního větru |
|
Genesis |
2001 |
sběr vzorků slunečního větru |
|
STEREO A a B |
2006 |
pozorování obou polokoulí současně |
|
SDO |
2010 |
pořizuje snímky Slunce ve čtyřech spektrálních čarách |
Sonda Ulysses vznikla ve spolupráci NASA a ESA. Název je anglickým překladem jména Odysseus. Cesta sondy vedla mimo rovinu ekliptiky do naprosto neprobádaných prostor. Sonda měla být vypuštěna v roce 1983, ale technické problémy start posunuly o tři roky. Havárie raketoplánu Challenger posunula start o další čtyři roky. Nakonec sonda odstartovala v říjnu 1990. Aby sonda mohla oblétat kolem pólů Slunce, musela být na oběžnou dráhu navedena složitým manévrem. Sonda prováděla výzkum polárních oblastí Slunce, nad kterými prolétá každých 6,2 let. Sonda přelety nad póly Slunce uskutečnila v letech 1994/1995, 2000/2001, 2006/2007, vždy nejprve nad jižním pólem a pak nad severním pólem. Sonda stihla pozorovat Slunce v období dvou minim a jednoho maxima. Mise byla oficiálně ukončena 1. července 2008, protože poklesl výkon radioizotopového generátoru, který ohříval hydrazin používaný k pohonu manévrovacích motorků.
Na výrobě sondy SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) se podílely ESA i NASA. Sonda byla 2. prosince 1995 umístěna do Lagrangeova bodu. Na družici bylo umístěno 12 měřících přístrojů, jejichž úkolem bylo monitorovat události na Slunci, především sluneční skvrny. V činnosti byla sonda od května 1996. V roce 1998 už byla téměř ztracená, protože přišla o téměř všechnu energii v akumulátorech a palivo ji v nádrži zmrzlo. Během čtvrt roku se družici podařilo oživit a funguje dodnes. Neočekávaným objevem družice jsou víc jak tři tisícovky komet.
Americká sonda Genesis startovala 8. srpna 2001 z mysu Canaveral. Jejím úkolem byl sběr vzorků slunečního větru a její návrat zpět na Zemi. Po vypuštění byla sonda navedena na cestu k Lagrangeovu bodu L1. Svého cíle dosáhla 16. listopadu 2011. Zde sbírala částice slunečního větru. S celkem asi 400 μg sluneční hmoty se sonda Genesis 2. dubna 2004 vydala směrem k Zemi. Při průletu kolem Země vypustila 8. září pouzdro se vzorky. Vědci nenechali křehké destičky se vzorky náhodě a ve spolupráci s hollywoodskými kaskadéry a vrtulníkem chtěli pouzdro zachytit. K jejich zděšení se ale pouzdru neotevřely padáky a to dopadlo rychlostí 310 km/h na zem. Z více jak 3000 destiček se kupodivu podařilo nalézt 96 nepoškozených.
V říjnu 2006 byly vypuštěny dvě sondy Stereo-A a Stereo-B, které obíhají po podobné dráze jako Země. Od února 2011 obě sondy pozorovaly každá jednu sluneční polokouli. V roce 2015 se obě sondy ocitnou za Sluncem a minou se.
11. února 2010 odstartovala z mysu Canaveral raketa Atlas 5, která vypusila nástupce sondy SOHO, družici SDO (Solar Dynamic Observatory). Jejím úkolem bude pozorovat magnetické pole Slunce, měřit množství UV záření a fotografovat Slunce v různých oblastech spektra. Na družici jsou umístěné čtyři dalekohledy, které současně pozorují Slunce ve čtyřech vlnových délkách od rentgenové po viditelné. Družice obíhá okolo Země po geosynchronní dráze a to zajišťuje téměř trvalou viditelnost s pozemskou stanicí White Sands. Slunce tak vidíme téměř v přímém přenosu.