Jak exponát vypadá
Jak exponát vypadá: 
Autor textu
Autor textu: 
Exponát má na starosti
Exponát má na starosti: 
O čem je tento exponát
O čem je tento exponát: 
Časopis „Horniny odhaleně“ zveřejňuje nejdivočejší příběhy a mýty z těžebního průmyslu. Také ale odhaluje fakta, která za těmito mýty stojí. S doly a podzemními prostory jsou spojeny četné předtuchy, domněnky a mýty, které stále mají vliv na ty, kteří pracují v podzemí.

Mýty z podzemí se objevují v každé zemi. Nejinak je tomu i u nás. Asi nejznámější je pověst Kutnohorští havíři od Aloise Jiráska z díla Staré pověsti české.

Teorie

Na počátku 16. století se kutnohorským havířům dařilo čím dál hůř. Přestože v dolech nalézali čím dál víc rudy, dostávali nízké platy. Nejvyšší mincmistr českého království část stříbra zadržoval v Kutné hoře. Havíři se rozhodli vyslat poselstvo ke králi do Uher, ale král je odmítl přijmout. Horníci se vzbouřili a usídlili se na Špicberku, kde si vykopali okolo svého ležení příkop. Kutnohorští měšťané a úředníci se báli, že havíři chystají pomstu, chtěli je přinutit k práci a pokořit. Povolali proti nim královské vojsko, v jehož čele stál Oněk Kamenický, který jim slíbil, že s nimi půjde do Poděbrad, kde zajistí, aby se jejich zpráva dostala ke králi. Oněk byl však podplacen a havíře označil za buřiče. Král nechal dvanáct mužů popravit. Ještě než je kat sťal, poklekli havíři ke společné modlitbě pod starým dubem: „Bože Otče, kterýž víš a znáš jednoho každého křivdu, rač rosu nebeskou seslati, ať obmyje tuto naši nevinnou krev!“. Sotva modlitba dozněla a poslední duše odletěla z havířského těla „Když poslední klesl bezduch do trávy zalité krví, ukázal se náhle na jasném nebi mráček. A ten se úžasně šířil a rostl, až vyrostl v ohromnou černavu, jež zaklopila všecko nebe. Z temna mraků zahřímalo jako božího hněvu hlas, vichřice vjela rázem do starého dubu, do hruše, zalomcovala jejich korunami, že se jejich haluze zmítaly a prudko se rozšuměly.“ Sotva jejich těla pohřbili strhl se liják a dalších devět dní a nocí hustě pršelo, do Kutné Hory a Poděbrad přišly ničivé záplavy. Další dva havíři byli popraveni na Křivoklátě. Jen Vít Krchňavý se zachránil a mohl podat pravdivé svědectví králi. Oněk Kamenický neušel svému trestu – na následky mučení zemřel. Ani ostatní svému trestu neunikli. „Na stinadle pak, kde havíři skonali, stala se podivu hodná věc. Na dubě, pod kterým se ta poprava stala, rostly od té doby žaludy divného, neobyčejného tvaru: mělyť podobu havířské kápi. Rostly však jenom na jedné haluzi toho dubu, na té, kterou krev popravených postříkala a která od té doby měla zardělé listí. Stávalo se, že v čas neúrody nebylo na celém mohutném koši starého dubu ani žaludu, dotčená však větev měla je vždy. Žaludy v podobě havířské kápi staly se vzácnými. Z blízka i z daleka si pro ně chodili, na památku si je odnášeli, ano do stříbra, do zlata je zasazovali a nosili je jako amulety na hrdlech, domnívajíce se, že jich budou chrániti před kouzly a čáry, nebo že jim štěstí přinesou.“

Kutnohorští havíři.

Kromě této legendy nabízí český internet sepsané legendy z vápencového lomu Amerika a o sv. Barboře.

Autor textu
Autor textu: 
Tento text se týká exponátu
Tento text se týká exponátu: 
Uvedený exponát je součástí expozice
Uvedený exponát je součástí expozice: 
Odborným garantem této expozice je
Odborným garantem této expozice je: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.