Věda a technika v pozadí
Psí hledač rudy
Teorie
Vynikající psí čich je způsoben jejich pachovou pamětí. Psi tak vnímají pach až stotisíckrát intenzivněji než lidé. Pomáhají jim v tom vodnaté výměšky nosní žlázy, které udržují psí čenich stále vlhký. Sekret rozpouští pach, který nesou molekuly a umožňuje tak jejich zachycení a zpracování. Uvnitř psího nosu jsou stočené nosní skořepy pokryté čichovou sliznicí, jejíž plocha se průměrně pohybuje od 70 do 200 cm² (v závislosti na délce čenichu). Čichové laloky psa, tedy část mozku, kde jsou zpracovávány čichové vjemy, váží asi 60 g, zatímco u člověka je to 4× méně – přitom mozek člověka je celkově 10× větší než psí mozek. Čich je nejvyvinutější a nejvýznamnější smysl psa.
Historie využití psů k hledání rud spadá do 60. a 70. let ve Švédsku, Rusku a Finsku, kde byli psi využíváni k hledání niklu. Později se zjistilo, že mohou cítit další řadu kovů v kombinaci se sulfidy. Důvodem je přítomnost síry, která při zvětrávání vypouští páchnoucí plyn obsahující sirovodík a oxid siřičitý. Cvičený pes je schopen rozlišit 20 – 30 různých typů rudy až do hloubky více než 10 m. Při lokalizaci větší oblasti se pak provede vrtání.
Mezi sulfidy (starší název je sirníky) patří sloučeniny síry s kovy. Sulfidy jsou hospodářsky velmi důležité nerostné suroviny – rudy, které se vyskytují společně s nerosty rudných žil. Tvoří se na hydrotermálních žílách pod hladinou podzemní vody, protože jinak snadno oxidují na sírany. Sulfidy se řadí mezi minerály.