Padající sníh se skládá z ledových krystalků, většinou hvězdicovitě rozvětvených. Při teplotách vzduchu vyšších než –5 °C bývají krystalky větší a jsou nakupeny do kyprých vloček. Při nižších teplotách jsou krystalky menší a vločky netvoří. Vypadává–li sníh při teplotách vyšších než 0 °C, mívá charakter mokrého sněhu nebo deště se sněhem nebo sněhu s deštěm (název je odvozen podle převládajícího skupenství – sníh s deštěm - převládají ledové krystalky, déšť se sněhem - převládají kapky deště).
Sněhové vločky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Dakota Lynch. Under Creative Commons.
Po dopadu sněhu na zemský povrch s teplotou pod 0 °C se tvoří sněhová pokrývka nebo poprašek. Sníh, podobně jako déšť, vypadává převážně z oblaků druhu nimbostratus, altostratus, stratocumulus, sněhové přeháňky pak z oblaků cumulus a cumulonimbus.
|
označení |
množství |
|
|---|---|---|
|
00 |
velmi slabé |
jednotlivé vločky, nepokryjí celý povrch bez ohledu na dobu trvání |
|
0 |
slabé |
výška nově napadlého sněhu do 0,5 cm/h, neovlivňuje dohlednost |
|
1 |
mírné |
výška nově napadlého sněhu od 0,6 do 4 cm/h, dohlednost je mírně zhoršená |
|
2 |
silné |
výška nově napadlého sněhu více než 4 cm/h, dohlednost může být zhoršena až na 500 m |
|
3 |
velmi silné |
v krátkodobých přeháňkách, kdy dohlednost je zhoršena pod 500 m |
Za nízkých teplot mohou z oblaků vypadávat i další typy sněhových srážek – sněhové krupky, sněhová zrna, zmrzlý déšť nebo ledové jehličky.
Sněhové krupky tvoří bílé neprůsvitné ledové částice kuželovitého nebo kulového tvaru, jejichž průměr bývá 2 až 5 mm. Sněhové krupky jsou křehké a dají se snadno stlačovat. Dopadnou–li na tvrdou plochu odskakují a snadno se tříští. Mohou padat z oblaků druhu stratocumulus, obvykle však padají v přeháňkách z oblaků druhu cumulonimbus spolu se sněhovými vločkami nebo dešťovými kapkami při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C. Intenzitu určujeme stejně jako při sněžení.
Sněžení.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Sněhová zrna tvoří velmi malá bílá a neprůhledná ledová zrnka, která jsou obvykle zploštělá nebo podlouhlá. Jejich průměr bývá menší než 1 mm. Při dopadu na tvrdou plochu se netříští a neodskakují. Většinou padají ve velmi malých množstvích z obklaků druhu stratus, stratocumulus nebo z mlhy, nikdy však v přeháňce. Intenzitu určujeme jako u mrholení.
Zmrzlý déšt tvoří průhledné nebo průsvitné zmrzlé dešťové kapky nebo sněhové vločky, které během svého pádu k zemi téměř toztály a pak v blízkosti zemského povrchu znovu zmrzly. Ledové částice zmrzlého deště mají obvykle kulový nebo nepravidelný, vzácně také kuželovitý tvar. Jejich průměr bývá menší než 5 mm. Při dopadu na tvrdou plochu obvykle odskakují a při nárazech je slyšet šum. Zmrzlý déšt padá pouze v zimním období za mírného mrazu z oblaků druhu altostratus nebo nimbostratus a předchází často oblevě. Intenzitu určujeme jako u sněžení.
Druhá odrůda zmrzlého deště se skládá z průstvitných, ale neprůhledných ledových zrnek obalených tenkou vrstvou ledu téměř vždy kulového, někdy také kuželovitého tvaru o průměru kolem 5 mm. Vypadávají pouze v přeháňkách z oblaků druhu cumulonimbus. Intenzitu určujeme jako při sněžení.
Ledové jehličky jsou velmi malé nerozvětvené ledové krystalky ve tvaru jehliček, ale i sloupků nebo destiček, které se vznášejí ve vzduchu nebo klesají k zemi s nepatrnou pádovou rychlostí. Vyskytují se i při bezoblačné obloze za velmi nízkých teplot ve stabilních vzduchových hmotách. Často se vyskytují v polárních krajinách, při silných mrazech i ve středních zeměpisných šířkách, a to zejména v ranních hodinách spolu s přechlazenou mlhou. Často jsou viditelné jen při vhodném osvětlení, kdy se třpytí ve slunečním světle jako tzv. diamantový prach. Na ledových jehličkách se někdy vytvářejí halové sloupy nebo jiné halové jevy. Pravidla pro posouzení intenzity jevu nejsou přesně stanovena, záleží pouze na subjektivním posouzení pozorovatele.
