Přiblíží–li se kladně nabitý oblak k záporně nabitému oblaku, vznikne mezi nimi elektrické napětí, které může dosáhnout takové mohutnosti, že se náboje vyrovnají jiskrovým výbojem – bleskem. Přiblíží–li se kladně nebo záporně nabitý oblak k zemi, vytvoří se elektrickou indukcí na povrchu opačný elektrický náboj a podobně jako mezi oblaky, může dojít k jiskrovému výboji směrem od oblaku k zemi nebo od země k oblaku. Známe i oblaky, v nichž se vytvoří opačné náboje na jeho protilehlých okrajích, které se mohou vyrovnat bleskem i uvnitř oblaku. Nejčastěji se náboj oblaku vybíjí na vyvýšených místech jako jsou stromy, věže a kopce.
Rozdělení náboje v mraku, atmosféře a na zemi.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Rozložení náboje v oblaku vede k narušení atmosférického elektrického pole v okolí bouřkového oblaku, obrací se směr siločar, intenzita elektrického pole dosahuje hodnot až 10 kV/m. Ve spodní části oblaku vzniká ještě malá kladně nabitá část. Díky bleskům se zemský kondenzátor nevybije, neustále přivádí na zemi záporný náboj.
Jestliže se ve spodní části oblaku seskupí dostatečné množství záporného náboje, aby překonal odpor vzduchu, začne proud elektronů rychlostí přes 90 km/s klikatě sestupovat k povrchu země. Elektrony se při své pouti k povrchu srážejí s molekulami vzduchu a ionizují je. Tím se uvolňují další elektrony. Obvykle se tento proud elektronů cestou rozdělí na dva. Po určité chvíli se i tyto dva proudy rozdělí, až vznikne typická blesková "vidlice". Mezitím elektrony na zemi začaly pociťovat, že se přibližují elektrony z oblohy. Země je velmi dobrý vodič elektrického proudu, a protože se stejné náboje odpuzují, tyto pozemské elektrony se záporným nábojem jsou "odháněny". Intenzita pozitivního náboje země, který už si vytvořila (při působení záporného náboje ze spodní části oblaku), sílí. Kladný náboj stoupá veden všemi předměty v okolí, které mají schopnost vést náboj – budovami, stromy, lidmi. Ve výšce několika stovek metrů se oba proudy potkají. Elektrický obvod se uzavře. V čase kratším než jedna milisekunda se na zem dostane 1025 elektronů. Nabité částice míří k zemi, ale ke skutečnému kontaktu mezi dvěma poli (kladném a záporném) dochází nad zemí. Tato oblast neustále stoupá – rychlostí až 80 000 km/s. Tomuto stoupání se říká zpětný úder blesku. Vyvolá další proud elektronů, protože dále ionizuje atomy v okolním vzduchu. Právě v tuto chvíli ze země vidíme blesk. Máme pocit, že míří k zemi, protože náboj kopíruje sestupnou trasu proudu rozděleného do vidlice. Pak vybuchne teplý vzduch a uslyšíme hrom. Protože dráha blesku je křivolaká, je i hrom tvořený různými zvukovými vlnami, které vznikají ve všech bodech jeho dráhy. Přicházejí k pozorovateli po nestejně dlouhých drahách a nehomogenním prostředím. To způsobuje vytvoření zvuku různé výšky a intenzity.
Blesky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Tím však záblesk nekončí. Celá věc se ještě opakuje (průměrně čtyřikrát) po stejné trase. Avšak pokaždé v čase padesátiny sekundy, takže člověk jednotlivé záblesky nerozlišuje. Teprve po nich zůstane oblak na příštích dvacet sekund klidný.
