Rozlišujeme blesky čárové, rozvětvené, plošné, perlové a kulové. Čárový má tvar lomené nebo klikaté, jasně svítící jediné čáry. Rozvětvený blesk připomíná kořenový systém stromu s hlavní větví a postranními větvemi. Plošný blesk je bezhlučný bělavý záblesk části bouřkového oblaku trvající zlomek sekundy; pozorovateli se plošný blesk jeví ve formě vzplanutí oblaku v jeho celém objemu. Vznik se vysvětluje tak, že elektrický náboj mezi oblaky nebo uvnitř oblaku nestačí na vytvoření normálního čárového blesku. Perlový blesk se skládá z několika jednotlivých svítících těles kulového tvaru, které leží na jedné čáře. Vzdálenost mezi nimi je 7 až 12 m. Jeho tvar připomíná perly na šňůrce. Svítící tělesa se objeví naráz, ale mizí jeden po druhém. Doprovází ho značný zvukový efekt.
Rozvětvený blesk.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Třetina všech blesků může trvat i plnou sekundu a jsou velmi nebezpečné. Právě tyto blesky často zapalují lesy (jiný typ blesku to nedělá). Existují i pozitivní blesky, při nichž z mraku sestupuje proud kladného náboje. Nebývají příliš časté, neboť kladný náboj už stoupá vzhůru v mraku. Objevují se převážně v zimě.
Zvláštní formou blesku je kulový blesk. Vznik a povaha kulového blesku je i nyní částečně tajemstvím. Jedná se o plazmový útvar, který pravděpodobně vzniká působením vysokého tlaku, teploty a elektromagnetického pole v dráze blesku. Má tvar koule nejčastěji o průměru 20 cm (může být ale i větší či menší), jakékoli barvy (zelená a fialová se vyskytují řídce). Trvá několik sekund nebo desítek sekund, zaniká zpravidla tiše ale někdy i explozivně. Pohybuje se díky tepelnému proudění vzduchu rychlostí několik m/s ve výšce pár metrů nad Zemí. Poprvé se podařilo vyrobit umělý kulový blesk vynálezci akumulátoru Gastonu Planté. Použil napětí 4000 V a vzduchový kondenzátor s polepy ze savého papíru, které před pokusem navlhčil, izolující vrstvou byl vzduch a vodní páry. Oba papíry spojil s póly baterie a mezi oběma elektrodami vznikla ohnivá kulička, která se pohybovala po povrchu papíru. Za chvíli zanikla a hned na to vznikla další. Úkaz trval tak dlouho, dokud se akumulátor nevybil. Barvy se měnily přidáním různých solí sodíku, barya a stroncia.
Teorií o vzniku kulového blesku vzniklo dost a dost. Svou teorii přidal i srbský vynálezce Nikola Tesla nebo ruský fyzik Pjotr Kapica. Ten tvrdí, že kulový blesk je mikrovlnným laserem a tvoří jej vlnové nabuzené částice vzduchu. Další teorií je chemická teorie od Johna Abrahamsona a Jamese Dinnisse, která předpokládá vznik křemíkových sloučenin v půdě po úderu blesku. Chemické sloučeniny křemíku vytvoří jakousi „vatu“, která při kontaktu se vzduchem postupně prohořívá a vydává světlo. Ani jedna teorie zatím nebyla zcela experimentálně potvrzena.
