Teorie
Anamorfní kresba je zajímavá výtvarná technika pocházející z renesance, která využívá efektu optického klamu. Kresba (nebo v našem případě židle) vypadá jako divná čmáranice, ale jen do té doby, než se do vhodného místa umístí válcové zrcadlo. V tu chvíli se v zrcadle ukáže mistrovské dílo.
Anamorfická socha žáby.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Jonty Hurwitz. Under Creative Commons.
Anamorfická kresba ze 17. století.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Jean-Francois Niceron. Under Creative Commons.
Anamorfický obraz je výsledkem cylindrického zrcadlení. Na papír si zakreslíme průmět cylindrického zrcadla v podobě kružnice o daném poloměru. Dále je důležité vyznačit si směr, ze kterého budeme obraz pozorovat. Obrazem bodu C je bod L, který najdeme stejnou konstrukcí jako u kulových zrcadel. Paprsek, vycházející z bodu C rovnoběžně se směrem pozorování se odráží tak, jako by procházel ohniskem. Paprsek, který prochází rovnoběžně se směrem pozorování se odráží tak, jako by šel do ohniska F. V průsečíku obou protažených přímek za zrcadlem je hledaný obraz bodu.
Konstrukce obrazu ve cylindrickém zrcadlení.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Obráceným postupem bychom hledali vzor obrazu, který chceme vidět v zrcadle. Postup by to byl komplikovaný a náročný, proto je lepší použít některý program dynamické geometrie. Další možností je znázornění sítě. Aby se síť, ve které je nakreslený obrázek zobrazila jako čtvercová, musí být vzor nakreslený do sítě znázorněné na následujícím obrázku.
Vzor čtvercové sítě.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
