Teorie
Vlivem vnějších sil mohou pevná tělesa měnit svůj tvar i rozměry. Tento jev nazýváme deformace pevných těles. Podle následků rozlišujeme deformaci pružnou – elastickou (po skončení deformace získá těleso původní tvar) nebo tvárnou – plastickou (po skončení deformace těleso nezíská původní tvar). Podle působení vnějších sil na deformované těleso rozeznáváme pět jednoduchých deformací: tahem, tlakem, smykem, krutem a ohybem. V technické praxi se nejčastěji vyskytují deformace složené z několika jednoduchých deformací.
Působí–li stejně velké síly proti sobě dovnitř tělesa, nastává deformace tlakem. Pevnost v tlaku proti rozdrcení je velmi důležitá konstanta pro stavitele. Více se projevuje u tyčí nebo sloupů kratších, delší se při deformaci tlakem prohnou. Obecně je pevnost v tlaku větší než v tahu. Tlakem jsou namáhány pilíře, nosníky a různé podpěry, ale také klenby, oblouky, vajíčka. Jejich pevnost je způsobena jejich tvarem, který umožňuje převést silové působení na tlakové namáhání. Klenba je pak mnohokrát pevnější než klasický překlad, který je namáhán na ohyb.
Rozdíl v namáhání překladu a klenby.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Stejně jako pevnost vaječné skořápky lze vysvětlit i neuvěřitelnou pevnost elektrických žárovek, zdánlivě tak jemných a křehkých. Překvapí nás to ještě více, když si uvědomíme, že některé z nich (vakuové) jsou téměř absolutně prázdné, takže uvnitř není nic, co by vyrovnávalo tlak vzduchu zvenčí. A tento tlak není nijak malý; má-li žárovka průměr 10 cm, tlačí na ni okolní atmosféra tak, jak by působila hmotnost dospělého člověka. Pokusem lze zjistit, že žárovka snese dokonce ještě 2,5krát větší tlak.