Anaglyf.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Teorie
Člověk vidí prostorově proto, že má dvě oči a každé oko vidí skutečnost z odlišného úhlu – naše oči nevidí přesně totéž! Zkuste si podržet před očima prst a střídavě zavřít levé a pravé oko. Z těchto dvou rozdílných obrazů vzniká v mozku prostorový vjem. Kdybychom se dívali jen jedním okem, neviděli bychom plasticky. Sice bychom podle velikosti předmětů odhadli jejich vzdálenost, ale úplně stejně by se nám jevila například plochá tapeta s natištěným obrazem. Pro prostorové vidění je třeba, aby každé oko vidělo stejný předmět z jiného úhlu. Naše oči jsou od sebe vzdálené přibližně 6,5 cm, což nám umožňuje vidět prostorově do vzdálenosti několika metrů. Předměty v dálce vidí obě oči prakticky ze stejného úhlu, a splývají nám proto do jedné roviny. Důkazem skutečnosti, že člověk dokáže pouze oběma očima vnímat prostorovost je stav, kdy se jedno oko vyřadí z činnosti. V tu chvíli je nesnadné či skoro nemožné chytit nebo trefit malý předmět, předměty na stole přesně nechytíme, netrefíme se přesně prstem na určitý bod.
Pro vytvoření anaglyfu je třeba mít k dispozici dva záběry jedné scény, která musí být co nejvíce prostorová, pak efekt prostorovosti bude patrný i z fotografie. Oba záběry pořídíme ze stejné výšky jen mezi nimi bude vzdálenost cca 6,5 cm (odpovídajíc vzdálenosti očí). Pak už stačí použít speciální program nebo postup pro běžný grafický program.
Prohlížení anaglyfu je založeno na subtraktivním vnímání barev (ze spektra světla se odebírají některé jeho spektrální složky a výsledná barva má chudší spektrální složení. Pro prohlížení anaglyfu je třeba použít speciální brýle s barevnými filtry - modrozeleným a červeným. Pokud koukáme červeným filtrem, pak je tato barva pohlcená a my vnímáme pouze modrozelenou. U druhého filtru je tomu naopak. Existují i jiné barevné varianty anaglyfu (žluto-modrý, zeleno-červený apod.), ty však nejsou tolik rozšířené.
