Teorie
Jojo tvoří dva stejně velké a stejně těžké disky ze dřeva, plastu nebo kovu, které jsou spojené osou. Kolem ní je namotaný provázek, na jehož konci je smyčka, která se obvykle navléká na prostředník. Hráč spustí jojo přivázané k prostředníku volně z ruky. Přitom se provázek odvíjí a jojo při pádu rychle rotuje kolem své osy. Díky rotaci má jojo i moment hybnosti, který se v průběhu otáčení nemění. Pokud bychom chtěli změnit rovinu otáčení, musíme změnit i moment hybnosti (je to vektorová veličina). To by bylo ale dost těžké, protože bychom museli jojo z jeho roviny otáčení „vypáčit“. Pokud hodíme jojem špatně, začne vykonávat tzv. precesní pohyb a bude se „vrtět“.
Reklamní jojo.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Těsně před tím, než se provázek celý odvine směrem dolů, tak jemně cukneme rukou směrem nahoru. Ke gravitační síle tak přidáváme sílu další, kterou jojo roztáčíme dodatečně. Jakmile jojo doputuje na konec provázku, převalí se přes bod, kde je provázek uchycen k ose joja a setrvačností pokračuje dál v namotávání. Během celého pohybu platí zákon zachování momentu hybnosti. Při pohybu joja nahoru mu jdeme rukou naproti, protože jojo ztrácí energii tím, že se namotává na provázek. My mu pohybem ruky část dráhy a tím i kinetické energie ušetříme, kompenzujeme mu vlastně ztráty momentu hybnosti.
Pokud bychom joju pohybem ruky vůbec nepomáhali, tak v ideálním případě bude jezdit nahoru a dolů také. Během jeho pohybu však dochází ke tření, které jojo brzy zastaví. Jojo lze pouštět i jiným než svislým směrem. Jojo v Techmanii je trošku jiné. Zde je disk v klidu a navíjí se na něj provázek s houpající se osobou.
Hra s jojem se stala sportovní disciplínou, která má i své mistrovství světa. S původním tvarem se soutěžilo většinou ve vytrvalostním jojování. Modernizací prošlo i jojo, které se po vylepšení označuje jako yoyo. Rozdíl je nejen ve tvaru disků (označují se např. imperial, modified, pagoda a nejrozšířenější butterfly), ale především v tom, že provázek není přímo připevněn k ose spojující disky, ale je kolem ní obmotán, takže yoyo zůstane rotovat na konci provázku. S yoyem jdou pak provádět různé triky. Yoyer při soutěžení předvádí předepsané triky, které začínají vyhozením yoya z ruky a končí návratem do téže ruky. Mezi tím může yoyer triky volně kombinovat nebo přidávat svoje vlastní.
Jakub Dekan – mistr Evropy 2016 v kategorii 1A.
Michal Jaško – mistr Evropy 2014 v kategorii 3A.
Jojo má bohatou historii. Nejstarší dochované jojo pochází z doby před čtyřmi tisíci lety z protoindické harappské kultury. Další zmínky pochází z Řecka na kresbě na nádobě z doby kolem roku 500 před n. l., kde je zobrazen mladík, který si hraje s jojem. Další zmínka pochází až z 16. století z Filipín, kde domorodci používali jojo jako nástroj k zabíjení kořisti z korun stromů. Skutečně prokazatelný princip joja pochází z Indie z roku 1765 a odtud se pak hračka rozšířila mezi aristokracii v celé Evropě. S jojem v ruce je zobrazený např. čtyřletý Ludvík XVII. Další vlna zájmu zasáhla nejen Evropu ale celý svět ve 20. století.
