V květnu 1982 vedení NASA vytvořilo pracovní skupinu pro kosmickou stanici (Space Station Task Force), která přišla s myšlenkou rozsáhlé mezinárodní spolupráce jak při vývoji a stavbě, tak při využívání stanice. Velký zlom přišel lednu 1984, kdy prezident Ronald Reagan ve Zprávě o stavu Unie oficiálně prohlásil stavbu stálé mezinárodní stanice za hlavní úkol NASA pro nejbližší období. Díky tomu byly v květnu 1985 zahájeny projektové práce.
Na jaře téhož roku podepsali představitelé Japonska, Kanady a Evropské kosmické agentury (ESA) dohody s NASA o výhledové spolupráci na vývoji, konstrukci, stavbě a využívání stanice. V polovině roku 1986, kdy již byla stanovena základní koncepce stanice, dospěli mezinárodní partneři k závazné dohodě o formě svého podílu na stanici. Kanada si vzala na starost vývoj dálkového manipulátoru. Evropská kosmická agentura a japonská JAXA (Národní agentura pro kosmický rozvoj) se zavázaly přispět každá stavbou jednoho laboratorního modulu. Formální smlouvy, které byly s NASA podepsány v září 1988, platí v zásadě dodnes.
Havárie raketoplánu Challenger.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Kennedy Space Center. Public domain.
V lednu 1986 havaroval raketoplán Challenger, takže NASA musela starty raketoplánů přerušit a vyčlenit ze svého rozpočtu přes 2 miliardy dolarů na stavbu raketoplánu Endeavour. Očekávalo se zpřísnění bezpečnostních předpisů, které by mělo snížit frekvenci raketoplánových startů. V souvislosti s tím bylo v roce 1987 rozhodnuto, že se konstrukce připravované mezinárodní stanice podstatně zjednoduší. V roce 1988 dostala jméno Freedom (pokřtil ji prezident Reagan) a změnám podléhala dál – většina jich byla vynucena tlakem Kongresu. Na jedné straně totiž s postupem projektových prací odhady celkových nákladů rostly a na druhé straně se zákonodárci snažili výdaje redukovat. Výsledkem bylo zrušení projektu.
Vznik ISS
V roce 1993 prezident Bill Clinton přikázal vedení NASA, aby projekt kosmické stanice znovu otevřelo. NASA navrhla tři varianty, z nichž Bílý dům vybral alternativu Alpha. Ta měla využít přibližně tři čtvrtiny prvků navržených pro stanici Freedom. Poté, co Rusové souhlasili s dodávkou vlastních stavebních modulů plánovaných pro Mir 2, byla stanice znovu přejmenována, tentokráte na International Space Station (ISS). Na vývoji kosmické stanice s označením International Space Station (ISS) spolupracuje pět kosmických agentur (NASA, ESA, japonská JAXA, ruský Roskosmos, a kanadská CSA) a celkem 15 států celého světa. Stanice se pohybuje ve výšce 350 km, Zemi oběhne rychlostí 7,7 km s–1 během 92 minut.
Stanice svými rozměry fotbalového stadionu připomíná spíš obří stavebnici. Na obou koncích sto deset metrů dlouhého nosníku jsou mohutná křídla se slunečními panely. Ty zásobují stanici zavěšenou pod střední částí nosníku. Stanici tvoří důmyslně pospojované válce, kvádry a desky různých rozměrů. Vlastní montáž na oběžné dráze začala v prosinci 1998. V roce 2000 byly spojeny dva moduly - ruský Zarja (Úsvit) financovaný američany a americký Unity (Jednota). Obyvatelnou se stanice stala až po připojení třetího modulu, obytné části Zvezda (Hvězda).
První tříčlenná posádka se na ISS usadila na začátku listopadu 2000. Původně byl termín dokončení stanoven na rok 2006, ale havárie raketoplánu Columbia v roce 2003 a nedostatek financí stavbu radikálně prodloužila. V roce 2003 NASA na určitou dobu pozastavila lety raketoplánů, zásobování a dopravu nových částí stanice převzaly ruské Sojuzy a Progressy. Ty ale neměly takovou nosnost jako raketoplány. V roce 2005 dala NASA zbývající tři raketoplány do provozu.
8. července 2011 se k ISS vydal poslední raketoplán. Byl to Atlantis a dopravil modul Raffaello, zásoby a náhradní díly. Od této chvíle je zásobování na ruských Sojuzech a Progressech, na raketách ESA s nákladních lodí ATV (Edoardo Amaldi), na japonské agentuře JAXA s nákladní lodí HTV a na soukromé americké lodi Dragon firmy Space X.
První posádky kosmické stanice se zabývaly spíše údržbářskou prací, od roku 2008 se karta začala obracet a hlavní pracovní náplní se stal vědecký výzkum. Ten je orientovaný na biologii, fyziku, astronomii a meteorologii. Lze ho přibližně rozdělit do těchto kategorií: vliv pobytu člověka a jeho příprava pro vesmírný průzkum, fyzikální a biologický výzkum v podmínkách mikrogravitace, vývoj nových technologií, pozorování Země a výukové aktivity.
Použité zdroje:
[1] POLÁK, M. Novinky u ISS. Astropis, č. 1, roč. 2012, s. 16. ISSN 1211-0485.
