Jak exponát vypadá
Jak exponát vypadá: 
Autor textu
Autor textu: 
Exponát má na starosti
Exponát má na starosti: 
O čem je tento exponát
O čem je tento exponát: 
Elektrický proud vytváří magnetické pole. A změna magnetického pole vytváří elektrický proud. Přijďte si vlastníma rukama vyzkoušet, jak spolu souvisí elektřina a magnetismus a učiňte spolu s Michaelem Faradayem jeden z největších objevů 19. století! I díky němu vám dnes může v kapse zazvonit mobilní telefon.
Michael Faraday pečlivě prováděl pokusy týkající se nejen elektrického a magnetického pole. Vyrobil si cívku s mnoha závity. Tehdy ještě neexistovaly izolované dráty, a proto musel pečlivě po každé vrstvě drátu navinout pruh papíru. Celkem na svou cívku namotal 12 vrstev. Spojil zvlášť konce lichých vrstev a konce sudých vrstev. Získal tak dvě cívky. Vývody jedné cívky připojil ke galvanometru a vývody druhé cívky ke galvanickým článkům.

Historie

Michael Faraday očekával, že silné magnetické pole primární cívky bude ovlivňovat druhou cívku. K jeho velkému zklamání se nic nedělo. Nezjistil tedy proudovou indukci. Všiml si ale, že při každém zapnutí a vypnutí vypínače v primárním obvodu dochází k vychýlení ampérmetru opačným směrem, než je směr proudu v primárním obvodu. Faraday nazval tento jev voltaická indukce. Od srpna do října roku 1831 provedl Faraday další tři experimenty.


Michael Faraday.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Pavel Trnka. Under Creative Commons.

1. Vytvořil soustavu dvou cívek na společném železném prstenci. Když pak do jedné přivedl přes spínač elektrický proud z baterie, tak se magnetka (rovnoběžně umístěná pod vodorovným drátem spojujícím konce druhé cívky) vychýlila a poté se vrátila do původní polohy. Po přerušení proudu v první cívce se magnetka vychýlila na opačnou stranu a vrátila zpět.


Faradayova cívka.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.

2. Při druhém pokusu zasouval do cívky tyčový magnet. Při vsouvání magnetu zjistil výchylku na jednu stranu, při vysouvání na opačnou stranu. Jakmile pohyb magnetu zastavil, vrátila se magnetka do původní polohy. Přitom bylo lhostejné, zda pohyboval magnetem nebo cívkou.

3. Pro třetí pokus zhotovil měděný kotouč, jehož obvod a osa byly pomocí klouzavého kontaktu vodivě spojeny drátem, pod nímž se nacházela indikační magnetka. Když kotoučem otáčel v magnetickém poli magnetu, pozoroval výchylku magnetky v jednom směru; když směr otáčení změnil, přešla výchylka magnetky v opačnou.

Faraday nazval tento jev magnetoindukce. Brzy zjistil, že oba jevy jsou stejného původu a nazval je elektromagnetická indukce. Celých 10 let Faradayovi trvalo než 21. srpna 1831 odhalil podmínky, za nichž takový děj nastane, a svoji hypotézu experimentálně potvrdil. Matematicky jeho zákony formuloval v roce 1845 Franz Ernst Neumann. Mezi základní čtyři zákony elektromagnetického pole jev zařadil James Maxwell.

Teorie

Základní podmínkou pro vznik elektromagnetické indukce je proměnné magnetické pole, které nazýváme nestacionární. Můžeme je vytvořit tak, že v blízkosti vodiče pohybujeme s magnetem, v blízkosti magnetu pohybujeme vodičem v uzavřeném obvodu bez proudu nebo měníme proud v elektromagnetu. Magnetické pole, které se s časem nemění, se nazývá stacionární. Můžeme si je představit tak, že položíme vedle sebe magnet a vodič. Ve vodiči nevznikne žádný elektrický proud.

Animace znázorňující elektromagnetickou indukci.

Praktické použití Faradayova objevu je pro současný průmysl nedocenitelné. Umožňuje výrobu střídavého proudu a fungování elektromotorů.

Autor textu
Autor textu: 
Tento text se týká exponátu
Tento text se týká exponátu: 
Uvedený exponát je součástí expozice
Uvedený exponát je součástí expozice: 
Odborným garantem této expozice je
Odborným garantem této expozice je: 

Související vědci

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.